[269v]číslo strany rukopisuTehda svatý Damian, když jejie prosbě se obrániti nemohl, chtě jejiemu náboženství dosti učiniti, ten dar přijal. To svatý Kosma zvěděv, zavolal k sobě svých, jim přikázal, aby tělo svatého Damiana, když by umřel, podlé něho nepochovali, proto že jest směl za té paní uzdravenie dar vzieti. Ale pak nazajtřie zjevil se Ježíš svatému Kozmě a řka: Neměj za zlé bratru svému Damianovi, nebť jest ten dar s dobrým úmyslem přijal.
Potom po malých časiech jeden znamenitý Římenín, starosta a úředník ciesařóv jménem Lizias, uslyšav o těchto svatých mnoho dobrých a znamenitých skutkóv, kázal je před se přivésti i poče jich tázati, kterací by lidé byli a odkad li a kteraká by jich jména byla. K tomu světí odpověděchu: Rodem smy z arabské zemi. Jména naše sú Kosma a Damian a máme tři bratry. Jednomu jest jméno Anthimus a druhému Leontimus a třetiemu Euprepius. To odpověděnie starosta od nich uslyšav, kázal jim tu svú bratří přivésti a bohóm se pohanským modliti. A když tomu nikterakž nepovolili, kázal je za ruce i za nohy věšejíc mučiti. Uzřev, ani nic na to netbají, kázal je řetězy sviežíc, u moře uvrci. V tu dobu boží anjel z moře je vyvedl, a oni opět přišedše, před starostú stáli. Jimžto starosta vece: Znamenávám to na vás, že skrze některaké veliké bohy svými čáry lidi obluzujete, že na muky nic netbáte a mořskú hlubokost za nic nemáte. Protož chci tomu, aby mě naučili, která sú to kúzla vaše, ať po vás ve jmě boha Abrianova postúpím. A jakžto ten starosta
