[187r]číslo strany rukopisuJakubu, diábel v svatého Jakuba tváři jemu se ukázal a řka: Věz to, ctný muži, že toto život tělesný, hubený a neustavičný jest, proněžto nic lepšieho nenie, otejmi sobě život ve jméno mé. Tehda pútník, inhed nóž vytrhna, se zabil. A když na hospodáře, u něhožto pútník bieše, tu vraždu vložili a jeho samého pro to života zbaviti chtěli, v tu hodinu onen pútník, jenž bieše sobě život odjal, ožil, rozpravuje a řka: Když ten diábel, jenž mě, abych se zabil, připravil, na věčné muky mě vede, tehda svatý Jakub před hospodina předstúpil, mě od diáblóv obránil a mé navrácenie k životu na bohu uprosil.
Píše také svatý otec papež Kalixtus, že jeden měštěnín z města Batinony po božím narození[es]narození] narozenie tisíc a sto let k svatému Jákobu na púť šel, za nic jiné svatého Jakuba neprose, jediné za to, aby jeho nižádný nepřietel nikda nejímal. A když zase s púti jdieše, pohané jej jeli a jeho na rozličných trziech prodávali, řetězy okujíc, a vždy jemu řetězy opadovaly. A když jeho jednú dvojemi řetězy okovachu, poče svatého Jakuba, aby jeho zprostil, prositi. Tu se jemu svatý Jakub zjevil a řka: To věz, že proto toto vězenie trpíš, že, zapomněv, neprosils za své duše spasenie, jednos prosil za svého těla nejetie. Ale proto, žeť jest hospodin milostivý, poslal mě, abych tě zprostil. Tehda inhed řetězy se ztroskotachu, a on kus řetěze polapiv, přes nesnadné púště pohanské i přes tvrdé tvrze s prací utekl. A když jeho kto chtěl jieti, jakž řetěz u něho uzřel, tak jeho inhed užasna se nechal. Pakli chtěla která zvěř na púšti jej přežesiti, a jakž řetěz uzřela, tak inhed pryč běžala.
