[182r]číslo strany rukopisudní živ byl, křesťany u vieře potvrzuje, duši pustil. A to svaté tělo křesťané ctně pochovali. Toho svatého Apolinářiše života popsánie u pění své mše svatý Ambrož potvrzuje a takto o tom mluví: Ó, předuostojného divu povýšený biskupe, svatý Apolinářiši, jenžto si biskupstvie svého duostojenstvím od hospodina apoštolskú moc přijal a v své již těžké starosti ustavičnú mocí v rozličných mukách nezamlčal si, ale kázal si jméno našeho boha Jezukrista, proněžtos koronu svatého mučedlničstvie obdržal věky věkóm. Amen.
Život svaté Kristiny
Svatá Kristina vysokého rodu byla. O niežto se čte, že ji otec na jedné krásné veži se dvamezcietma pannami služebnými zavřel a tu jie zlaté a střiebrné bohy, aby se jim modlila, postavil. A že bieše velmi krásná, mnozí jie u otce snúbichu, ale přietelé jejie i starosty nechtiechu jie nižádnému dáti, chtiec, aby tak bohóm vždy slúžieci byla. Tehda svatá Kristina duchem svatým naučena, k těm bohóm mrzkú mysl mějieše. A když bylo podlé obyčeje obět bohóm vzdáti, vždy v okenci obět schováše.
V jedny časy otec jejie k nie vjide. Jemužto panny vecechu: Panna naše, dcerka tvá, naše bohy potupuje, a nechce se jim modliti a za křesťanku se má. Tehda otec poče ji chváliti a ji k službě bohóm nutiti a řka: Milá dci, na tom mne sposlúchaj, mým bohóm se modl. K tomu ona vece: Nenazývaj mne svú dcerú, ale toho, jenžto chvály duostojen jest, otec jest mój. Jáť mrtvým bohóm oběti nechci vzdáti, ale pravému bohu Jezukristu. K niežto otec: Dcerko milá, ne jednomu bohu obětuj, ale i jiným, ať se nerozhněvají.
