[188r]číslo strany rukopisutoho krále, uzře veliké množstvie rytieřstva. Mezi nimižto bieše jeden hrozný, a to byl diábel. Jenž ke Křištoforovi přistúpiv, kam by šel, tázati poče. K němužto Křištofor odpovědě: Jdu hledaje diábla sobě pána. K němužto ten pán vece: Já sem, jehož ty hledáš. To uslyšav Křištofor, uradoval se a inhed se jemu přikázal. A když spolu po cestě jediešta, kříž na cestě uzřiešta. Tehda diábel užasl a podál z té cesty vystúpil, nesnadně skrze býlé a trnie s Křištoforem [se]text doplněný editorem k cestě vrátil. Tomu se Křištofor podiviv, poče tázati, proč by s dobré cesty se na stranu uvinul a po nesnadné cestě jel. A když mu toho nechtěl diábel pověděti, Křištofor k němu vece: Nepovieš li mi, chci od tebe inhed pryč jíti. Proněžto musil jemu diábel pověděti inhed a řka: Byl jeden, jemužto Kristus řiekají, jenž byl na kříž vzbit. Jehožto znamenie když vidím, velmi se bojím a od něho se vzdáliti musím. K němužto Křištofor vece: Tehda ten Kristus mocnější jest než ty, jehožto se znamenie tak velmi bojíš. Opět sem[et]sem] ſie na mém úmysle oblúzen, že neslúžím najmocnějšiemu. Aj toť, od tebe jdu a toho Krista hledati musím.
A odtad šed, mnoho časóv Krista hledal, až jednú k jednomu pústenníkovi přišel, jenžto jemu mnoho o Jezukristovi pravil i kázal a jej v svaté vieře potvrdil. A potom ten pústenník Křištoforovi pověděl a řka: Ten král Kristus, jemužto slúžiti žádáš, téť službě chce, aby se člověk často postil. K tomu Křištofor vece: Což jemu libo jiného učiním, ale postiti se nemohu. Pústenník vece: Ale musíš se mnoho modliti. K tomu Křištofor vece: Ani viem, co jest to, ani toho
