[185v]číslo strany rukopisuživot popsal, jakžto v starých kněhách jistě nalezl, učedlníci svatého Jakuba jeho tělo pochopivše, s velikým strachem židóv se bojiece na koráb vznesú, bohu se poručivše, kde ho káže pochovati. Tu sú anjela vódci měli, bez vesl i bez větrníka do Hispanie připluli. V té zemi bieše královna vdova, jiežto Lupa řiekali, totiž Vlčice jie jmě bylo. Ale jakož zlé jmě mějieše, takež i skutky zlá byla. V té vlasti tělo s korába sneseno, na jednom velikém kameni to svaté tělo položichu a inhed božím divem svatému tělu kámen postúpil, hrobem se učinil, jako by lidským řemeslem byl učiněn. Odtad odšedše učedlníci svatého Jakuba, i šli před královú Vlčici a řkúc: Ježíš Kristus k tobě tělo svého učedlníka Jakuba poslal, aby jehožtos nechtěla přijieti živa, přijmi mrtva. A to věz, králová, že sme sem připluli beze všie korábné přípravy, a protož prosíme tebe, aby jemu duostojné miesto ku pochování jeho ukázala. Tehda ona jako lstivá poslala je k královi k ispánskému, aby jeho povolenie na tom otázali. A on jich řeč uslyšav, kázal je v žalář vsaditi.
Té noci anděl se jim zjevil a je z žaláře vypustil. To král zvěděv, aby je zjímali, po nich poslal. Po nichžto rytieři hnavše, přes most jedúc i s mostem se u vodu uvalili a tu ztonuli. To král uslyšav, jiné posly po nich poslal, aby se ti světí učedlníci vrátili a což jim libo, aby v jeho zemi učinili. Tehda se oni vrátivše, to město na vieru obrátili. To zlá Lupa královna uslyševši, velmi želela, neb viery křesťanské nenáviděla. Proněžto, kdy se k nie světí učedlníci vrátichu, takto k nim promluvi: Děte a mé tři voly na této hoře pojměte
