[178r]číslo strany rukopisuu moře neuvrhli. Zatiem bliž odtad připluvše, jeden malý ostrovec se na moři ukázal, jenž uzřev to knieže, umysli své děťátko s umrlú matkú tu ostaviti, než rybám u moři sniesti dáti. Tu ledva mořské korábníky najal i přeprosil, aby k tomu ostrovu připluli. Tu připluvše, že vše skála bieše, hrobu nemohli učiniti, ale tělo jejie súkromě na skále pláštěm jie přikryvše položili a tu živé děťátko pod pláštěm u jejie prsí ostavili. V ta doba knieže, nad ní stoje, s velikým pláčem vece: Ó, Maria Mandaléna, cos nade mnú spáchala? Proto lis mi na bohu syna uprosila, aby na mě tuto žalost přepustila? Aj toť, na svú milú paní mrtvú a na mé děťátko žalostivě hledím, avšak s tú nadějí odtadto plovu pryč a tvému bohu se i tyto porúčím. Jest li tvój bóh všemohúcí, smiluj se nad mé panie duší a tvú svatú modlitbú ostaň mi živo toto mé děťátko siré.
To řek, vsed na[122]na] nadepsáno v koráb i plul do Říma. A když do Říma přijide, jakž tomu bóh chtěl, svatého Petra potkal. Uzřev svatý Petr kříž na jeho ramenú přišitý, otázal jeho, kto by byl a odkad by přišel. Tehda knieže jemu vše pořád, jakžto se stalo, rozpravil. Svatý Petr vece: Pokoj tobě buď, ctný muži, dobřes učinil, žes přišel, dobrés radě uvěřil a nebuď toho nic žel, že tvá paní tam na ostrově spí a tvé děťátko při nie odpočívá. Stoť[123]Stoť] nadepsáno „ho“ > Stohoť jest mocný hospodin, že kohožť chce, obdaruje, a komuž chce, dary odjímá a takež móž tvú žalost obrátiti v radost. Těch časóv svatý Petr s tiem kniežetem na koráb vsedl i plul s ním přes moře do Jeruzaléma a tu jeho zvodil po všech miestech, kde Ježíš kázal a kdež které divy ukazoval,
