[179r]číslo strany rukopisusvatým Petrem, tudiež sem já byla i všecka miesta, kdežto Ježíš umučen i na nebesa vstúpil, s svatú Maří Mandalénú za vámi chodieci, ohlédavši, spamatovala. I poče, jakž se tam jejiemu kniežeti s svatým Petrem dálo, všecko pořád praviti. Tu oba i s dietětem na koráb vsedše, do své vlasti Marsilí připluli a tu s korábi vyšedše i naleznú svatú Maří Mandalénu, ana božie slovo káže. A tu inhed před ní padše, pláčem vše, což se jim na cestě přihodilo, pověděvše, od svatého Maximina křest přijeli. Od toho miesta zlámavše všecky modly diábelské, u Marsilí v městě bohu na čest kostely vzdělachu a svatého Lazara v tom jistém městě biskupem učinichu. Odtad božím naučením do města akvenského přišedše, skrze mnohé divy lid k vieře obrátili a tu svatého Maximina biskupem učinili.
Odtad svatá Maria Mandaléna, po Jezukristu se vztúživši, na púhú púšť se brala. Tu anděly městiště sobě připravené nalezši, třidceti let člověka neviděvši, tu přebývala. Odtad ji na každý den sedmkrát anděli pod nebesa vznášiechu. Tu jest nebeské sladké piesni slýchajíci, to za pokrm měla, odtad ji opět andělé v její přiebytek v skálu přinesechu. V ty časy jeden kněz bohobojný sžádav se na púšti bohu slúžiti, odtad nedaleko peleš sobě učinil. A když tu ten pústenník bydléše, zjevil to jemu hospodin, že na každý den vídáše, když andělé svatú Maří Mandalénu pod nebesa nosiechu. A když to vídáše často, chtě tomu vidění jistost nalézti, poručiv se bohu, k té jeskyni, v niežto Maria Mandaléna přebýváše, vstav pojide. A když k té jeskyni tak, jako by kamenem
