[183r]číslo strany rukopisukus svého těla masa vzemši, v obličej otci vrhla a řkúc: Nešlechetný násilníku, jez maso, ještoť jest od tebe pošlo. Tehdy otec kázal ji na kolo položiti a vezpod oheň zanietiec, aby lépe plápolal, olejem skropovati. V tu dobu plamen na vše strany se rozšířiv, puol druhého tisíce lida spálil. To otec vida, za to mějieše, by se kúzedlně bránila, kázal ji opět do žaláře vésti. A když bylo o prvospech, káza svým panošiem, aby jie veliký kámen k hrdlu přiviežíc, v moře vrhli. A jakžto učinichu, tak andělé mezi se ji uchopichu. A v tu dobu Ježíš Kristus u veliké světlosti k nie z nebes sstúpil a tu ji u moři pokřtil a řka: Já tě křtím u boze, otce mého, a ve mně, v Jezukristu, synu jeho, i v duchu svatém. A inhed ji svatému Michalu archandělu poručil a ten ji na suchú zemi z moře vyvedl. To jejie otec uslyšav, v čelo se hněvy tepa, takto mluvieše: Kterým kúzlem to činíš, že u moři kúzedlnú moc ukazuješ? K němužto ona vece: Nešťastný, nemúdrý, od Jezukrista sem tu milost přijala. Tehda ji kázal opět otec do žaláře vésti.
Té noci ze spanie vstavše, otce jejieho Urbana, náhlú smrtí umřevše, nalezli. Miesto něhožto súdce opět velmi zlý jménem Dius v ni se uvázal, kolébku železnú v ohni užehše, s olejem a s smolú připravivše, svatú Kristinu v ni vložichu i kázal ji čtyřem mužóm kolébati, aby tu spieše životem konala. Tehda Kristina boha poče chváliti a řkúc: Nedávno mě hospodin skrze svatý křest sobě urodil, a protož chce, aby mě jako dietě kolébali. Tu se súdce rozhněvav, kázal jie hlavu oholiti a tak přese všecko město, svlekše, nahu před modlu vésti. Tu ona boží mocí kázala, že modla spadši,
