po[132v]číslo strany rukopisumáhati jemu. S nimiž lida oděného k boji dosti dospělého třidceti tisícóv bieše, z nich každý svój houf mějieše. Pak přijide zástup rytieřstva deset tisícóv vše křesťanstva, Ermolaus přijel s nimi, jsa za hlavu mezi nimi. Jenž je přivedl k křesťanské vieře i učinil je božie rytieře. Agacia maje tovařiše, biešta páni všie té říše, bieše sobě to slíbila, že by pro vieru život dala, a radila též tovařišiem, těm všem deset tisíc rytieřém. Adrianus ciesař vida tolik šlechetného lida, tak v srdečnú radost vstúpi, až jako z smysla vystúpi, brátiv se usmysl to povědě i svým slovem zapovědě, aby se všickni v chrám brali jeho, bohu chválu vzdali, jemužto Astaroth diechu. Hubení blázni to mniechu, by to byl hospodin právě, jenž prodlévá lidem zdravie, v jitře ráno jdiechu všickni tam, až by lida pln bezmála chrám, každý se diáblóm klanieše, by to dobře činil, mnieše. Ciesař na to pilně zřieše a to velmi rád vidieše, že tak chválu jeho bohu lid vzdáváše velmi mnohú. Ermolaus s tovařistvem, Agacius s svým rytieřstvem k ciesařovi v chrám nevjidú, ale v svatý kostel vnidú, chtiec bohu na čest zpievati, bohu otci chválu vzdáti. Ciesaři to pověděchu, že oni v chrámě nebiechu. Ciesař jim inhed před kázal, Ermolaa tak otázal a řka: Proč vy to činíte, že s lidmi v chrám nechodíte? Zdali se jinému modlíte, bohu čest, chválu činíte? Ermolaus odpovědě: Jiného boha nevědě,