[130v]číslo strany rukopisupřes trám táhnúc věsiti. A inhed se vše povětřie proměnilo, země se potřásla, veliká hřímota přišla, chrámové pohanští se obořili a pohanské modly padše, mnoho pohanóv zbili. To vše ciesař znamenav, pryč odtad běžal, tepa se pěstma u prsi a řka: Nastojte, že sem od mladého robence přemožen.
Zatiem anjel boží ty svaté rozvázal a inhed v tu hodinu vzezřevše, nalezli se u jedné řeky, a tu se bohu modléce skončeli. Jichžto těla jedna bohobojná paní, zjevenie od svatého Víta měvši, na poctivém miestě pochovala. Amen.
Svatého Quirika
Svatý Quiricus byl jest syn jedné nábožné panie, jiežto sú řiekali Julita. Tehdy když ta nábožná paní veliké násilé nad křesťany viděla, vzemši dietě, svatého Quirika, jenž tehdy tří let vstáři bieše, do jiné se vlasti brala. A tu ji pohané, ana dietě na rukú nese, před Alexandrem starostú postavili. To jejie dvě dietětě uzřevše, od nie sta utekle. Od niežto starosta dietě vzem, když nechtěla bohóm oběti vzdáti, kázal ji svlekúc novými žílami bíti. To děťátko, ano matku tepú, vida, žalostivým hlasem plakáše. A zatiem starosta děťátko na lóně přitúleje a koje je celováše, ale dietě za obyčej od něho mrzkoštěmi hlavu obracováše a jako děti činie, na matku se ohlédaje, svými nehty dráše tvář starostinu. Tehda starosta rozhněvav se, svatého Quirika, děťátko, s vysokého vzchodu dolóv svrhl a inhed z jeho svaté hlavičky mozk
