[113v]číslo strany rukopisuotec svatý, papež Innocencius zvěděv, že u Medioláně veliké množstvie kacieřóv bieše, z nichžto někteří najmocnější z kraje i z města s kacieři držiechu, svatého Petra, o němžto mnoho dobrého bieše slyšal, svým úředníkem učinil, aby kacieřóv hledal, vybieral, jímal a podlé duchovnieho práva odsuzoval. Ten úřad svatý Petr od papeže s pokorú přijem, ducha svatého posílením tak toho úřada beze všeho strachu snažen bieše, že nedal kacieřóm žádného odpočinutie, na vše strany na ně volaje, káže, treskce, svatú radu obracije a některé zjevně pohaněje, a proti jeho svaté řeči ijeden svítěziti nemohl jest, neb duch svatý skrze jeho usta mluvieše. To kacieři vidúce, mnoho jemu přiekořizny[cv]přiekořizny] prziekorzyny činiechu: z domóv naň volajíce, za kuklu jím trhajíce, nekázanú jeho řečí hanějíce podstupováchu. A když tak od rozličných rozličnú nenávist trpieše, všel v jednu hodinu v noci po jitřní před jeden obraz božích muk, a tu srdečně zaplakav, ruce svoji žalostivě opustiv, kleče hospodinu požaloval a řka: Rač vzezřéti, milý hospodine, na mé veliké násilé. Proč mi se to od nich děje? K němužto ten obraz promluvil a řka: Petře, vzezři na to, a já tuto bez viny, pro vše hřiešné svú nevinnú krev prolil. To svatý Petr uslyšav, viec všecka protivenstvie mile pro hospodina trpěl a svój úřad silně nesl.
Zatiem kacieři vidúc svého protivníka tak ustavična jsúce, mezi sobú se uradivše, jednoho kacieře na[114r]číslo strany rukopisujeli,
