[108v]číslo strany rukopisudotad, až dcery i syny vydavše, došlo se, aby královna, jediná dci králova, byla tomu ještěru vydána. Tehda král, jinak učiniti nemoha, těch měšťan před se pozvav, k nim řekl: Beřte[cr]Beřte] Berzto zlato i střiebro a třeba li i puol královstvie mého sobě vezměte, jediné mé dceře nechajte, ať tak hanebně nesende. Jemužto všecka obec odpovědě a řkúc: Ty si to nám, králi, právo nalezl, a již sú nám všecky naše děti sešly. Jinak to nemóž býti, musí tvá dci také sníti. To král uznamenav, že jim musil povoliti, poče srdečně plakati a řka: É, má přemilá dci, co já sobě již učiním, a já sem nadál, bych já tě slovutně za muž dal a na tvých hodech vesel byl. A již vizi, a ty na smrt jdeš. Tehda ona před otcem padši, poče od něho žalostivé odpuštěnie bráti. A odtad s velikým pláčem vstavši, k jezeru jide.
A v túž hodinu svatý Jiří tady jeda zazřel, ano panna podobná stojiec žalostivě pláče. K niežto přistúpiv, otázal a řka: Panno milá, proč pláčeš? K němužto ona vece: Panice milý, náhle běž pryč, a se mnú tuto nesendeš! K niežto on vece: Neboj se, jediné mi pověz, coť jest a proč tuto stojíš, ano vešken lid z města na tě patří. K tomu ona vece: Vizi již, že si smělého srdce, že se smrti nebojíš, náhle běž pryč! K niežto svatý Jiří vece: Nehnu se odtadto, jeliž mi pověz, proč tuto plačíc stojíš. A když jemu ona vše pořád pověděla, svatý Jiří k nie vece: Neboj se, panno, neb v Jezukristovo jmě já tobě pomohu. Netáhl toho dořéci, až ještěr z jezera se vykolubil. Tehda svatý Jiří na kuoň vseda, svatým se křížem
