[110r]číslo strany rukopisuVždycky hotovi jsúc, chtiec tě k své milosti přijieti, ač se chceš obrátiti. K němužto svatý Jiří ulyz se vece: Pročs mi tak dobrotivě sprva nemluvil, ale inheds mě[ct]mě] mi mučiti kázal? Aj toť, hotov sem podlé tvé rady postúpiti. To ciesař uslyšav, za to maje velmi se uradoval a po všem městu volati kázal, aby se sešli, ktož by chtěli viděti, ano se svatý Jiří modlám modlí. To všecka obec uslyševši, na to přihlédanie se zběhla. A když svatý Jiří do chrámu pohanského všel, na svú kolenú poklek, ano všichni radostně čakají, hospodina poprosil, aby se inhed ten chrám i s modlami zkazil pro těch hřiešných lidí obrácenie. Tehda inhed oheň z nebes sstúpiv, chrám i s modlami spálil. To uslyšav ciesař, kázal před se svatého Jiřie přivésti, k němu vece: Zlý člověče, kterací sú toto tvoji čárové, žes tak hrozné věci dopustil? K němužto svatý Jiří vece: Nevěř tomu, ciesaři, poď se mnú, uzříš, a já se bohóm modlím. K němužto ciesař vece: Rozomiem dobře tvé lsti, že mně chceš též učiniti, jakos chrámu a mým bohóm učinil. K němužto svatý Jiří vece: Tvoji bohové, ješto sami sobě pomoci nemohú, kterak tobě pomoci budú moci!
Z toho se ciesař velmi rozhněvav, k své ciesařové vece: Právě mi se smrti rovná, vida, ano mě tento člověk přemáhá. K němužto ona vece: Násilníku nemilostivý, i zdali sem já často tobě neřiekala: Nepřekážej křesťanóm, nechaj jich s pokojem, nebo bóh jich pravý po nich stojí. A to věz, že já chci křesťankú býti. Tomu se ciesař velmi podiviv, vece: Já vidím, že jest zle, ty si
