na tom neuctili, avšak toho málo oblevivše, všecko sbožie jemu pobrali a velmi jeho ubili. Jehožto sem já v svój dóm uvedl a tu několik dní pracně živ přebyv i umřel a já sem jeho v nohách svatého Štěpána pochoval. Ale třetí, jenž se mnú tuto také leží, jest Abibas, syn mój, jenžto dvadceti let stár sa se mnú svatý křest přijal a s Pavlem apoštolem ode mne svatému písmu se naučil. Ale má žena Ethea a Selemias, syn mój, že viery křesťanské přijieti nechtěli, a tak našeho pohřebu duostojni nebyli. Ty jisté jinde pochovány nalezneš, ale již hroby jich prázdny sú. To řek svatý Gamaliel i zmizal.
V tu dobu Lucianus kněz z toho viděnie se probrav, poče boha prositi, bylo li by to vidění pravé, aby se jemu druhé i třetie zjevilo. Tehda potom prvý pátek opět též viděnie Lucianus viděl a tu tresktán byl, proč by toho, což jemu u vidění bylo rozkázáno, obmeškal. K tomu Lucianus vece: Neobmeškalť sem, ale boha sem prosil, aby mě tiem viděním potřetie ujistil. Jemužto Gamaliel vece: Viem, že si na to myslil, naše těla nalezna, ké čie tělo kterak by poznal. Proněžtoť ta znamenie dávám, že nalezneš čtyři košíky, v jednom róži črvenú a ve dvú košíkú róži bielú a čtvrtý košík jest střiebrný, šafrána plný. Ti košíkové sú našeho pochovánie truhly a ty róže sú naše blažené kosti. První koš s črvenú róží jest hrob svatého Štěpána, jenž jediný z nás svatý mučedlník jest, ale dva koše s bielú ruoží, to sta dvě truhle, má jedna a Nikodemova druhá,
