ješto sva v ustavičenství svaté viery sešla, a čtvrtý koš střiebrný, šafrána plný, jest syna mého Abiba, ješto jest v duostojné čistotě s tohoto světa sšel. To Lucianus znamenav, u pátek na druhú neděli též viděnie třetie viděv a hněvivě napomanut, proč by tak, jakž mu učiniti rozkázáno, učiniti zameškal. A u brzkosti vstav, do Jeruzaléma šel a tu Janovi biskupovi, jakž jemu bylo rozkázáno, všeckno pořád vypravoval. To Jan biskup uslyšav, k sobě jiných biskupóv pozval, s nimi na to miesto, kdež bylo Lucianovi zjeveno, šel. A když počechu zemi kopati, země se potřásla a vóně předobrá odtad vyšla a sedmdesát člověkóv prosbú těch svatých od rozličných nemocí v tu hodinu uzdraveno. A tak ti biskupové ty svaté kosti pobravše, v tom kostele, v němžto někda byl svatý Štěpán alcipřestem, s velikú ctí pochovali. Těch svatých těl nalezenie svatý Beda v svém popsání zvláštní pamět ostavil.
Druhé o svatého Štěpána těla přenesení tak svatý Augustin píše, že Alexander, knieže římské, jeden čas s svú paní do Jeruzaléma přes moře přeplul a tu svatému Štěpánu krásný kostel udělal. A po těch časiech umřev, v tom kostele při hrobu svatého Štěpána se pochovati kázal. Potom po sedmi letech jeho paní Juliana od rozličných kniežat velikú křivdu trpiec, do svého se kraje vrátiti zamyslivši, chtieše ráda tělo svého hospodáře s sebú vésti. Za něžto, aby jie to odpustil, poče biskupa velmi prositi. Tehda jiej biskup ukázav
