při[210v]číslo strany rukopisupasuje. Ps108,20 To dielo jich, již otirhujú[1793]otirhujú] nad tím nadepsáno omluvujú mně u hospodina a ktož mluvie zlé protivu duši méj. Ps108,21 A ty, hospodine, hospodine, učiň se mnú pro tvé jmě, nebo sladké jest milosirdie tvé. Ps108,22 Vyprav mě, nebo pracný a chudý sem já a sirdce mé zamútilo sě jest ve mně. Ps108,23 Jako stieň[1794]stieň] stien Vintr 1986, když chodí, otnesen jsem i vybit jsem jako kobylka[1795]kobylka] locustae lat., locusta var.. Ps108,24 Koleně moji nemocně[1796]nemocně] nemocnie Vintr 1986 jsta ot postu[1797]postu] póstu Vintr 1986 a tělo mé proměnilo sě jest pro olej. Ps108,25 A jáz učiňen jsem v rúhotu jim, viděli mě i hýbali hlavú svú[1798]hlavú svú] capita sua lat.. Ps108,26 Pomozi mi, hospodine bože mój, spasena mě učiň podlé milosirdie tvého, Ps108,27 aby věděli[1799]aby věděli] Et sciant lat., ut sciant var., [211r]číslo strany rukopisuže ruka tvá to a ty, hospodine, učinil jsi ji[1800]ji] gie rkp., jě Vintr 1986. Ps108,28 Vzeklnú oni, avšak[1801]avšak] et lat., srov. a BiblDrážď požehnáš jě[1802]jě] navíc oproti lat., již vstávajú na mě, pohaňeni buďte, ale sluha[1803]sluha] slúha Vintr 1986 tvój sě vzraduje. Ps108,29 Ať sě oblekú, již ottirhujú mně, hanbú[1804]hanbú] na okraji jinou rukou připsáno v stud a odějú sě jak v dvojduchým v hanbu svú. Ps108,30 Zpoviedaju sě hospodinovi velmi v ustech mých a prostřěd mnohých vzchváľu jeho, Ps108,31 jenž[1805]jenž] Gonz rkp., quia lat., qui var. přistúpil na pravici chudému, aby spasenu učinil ot nenávistníkóv duši mú.

CantDt32,1 Slyšte, nebesa, čso vzmluvi[1806]vzmluvi] loquor lat., poslúchaj země slóv úst mých. CantDt32,2 Porosti ve dšči[1807]ve dšči] ut pluvia lat., in pluvia var. učenie mé, teci[1808]teci] teči Vintr 1986 jako rosa výmluva má, jako přieval na zelinu a jako krópě na trávu, CantDt32,3 nebo jmě hospodinovo vzovu. Dajte velikost bohu našemu. CantDt32,4 Boží svirchovaní jsú skutci a všěcky cěsty jeho súdy. Bóh věrný a beze všie zlosti, věrný a pravý. CantDt32,5 Hřěšili jsú jemu a ne synové jeho v hnisu, pokolenie křivé a otvrácené. CantDt32,6 I to li navracuješ hospodinu, ľude [212r]číslo strany rukopisubláznivý a nesmyslný? Čili ne on jest otec tvój, jenž obsědl tě i učinil i stvořil tě? CantDt32,7 Pomni dních starých, mysli pokolenie všěcka. Otěž otcě tvého i vzvěstuje tobě, větších tvých i povědie tobě. CantDt32,8 Když děléše Najvyšší vlasti, kdyžto otlučováše syny Adamovy, ustavil mezě ľudské podlé čísla synóv israhelských. CantDt32,9 Ale otdiel hospodinóv ľud jeho, Jakub obvirv dědiny jeho. CantDt32,10 Nalezl jej v zemi pustéj, u miestě hrozném a v širokéj púšči. Okolo vodil jej i učil a ostřiehal jako zřiedlnicě oka svého. CantDt32,11 Jako orel nutě k létaňú