bý[69r]číslo strany rukopisuvá, uschne. A protož Eclesiastes die: Všelikého duostojenství moci krátkého sú života. Dnes jest králem, a zítra umírá, neb kde jest nyní sláva Asvera krále, kterýž jest sto vlastí pod svým panstvím měl, kde sláva onoho velikého Alexandra, před jehožto obličejem všecka země jest umlkla, kde nyní sláva všeho římského císařství, kteréž obyčejem železa všecka království podmanilo. Kde sú knížata světa, kteráž sú panovala nad zvieřaty, však sú všickni jakžto pútníci a hosté jednoho dne rychle velmi pominuli, zajisté tak rychle neb jest jeden z nich nezuostal, neb v marnosti zhynuli dnové jich a léta jich s chvátaním. Verš: Obecné jest všem umříti, žádné neodpustí cti smrt lítá, smrt zlobivá nebývá žádnému milostivá, ke všem drží práva, rovnost, chudý i král musí býti její host.

Třetí slávy světa proto utíkati máme, neb jest nájfalešnější a žádnému slibu nedrží, ale všecky lidi zklamává na cestě, neb koho jest z císařuo, koho z králuo nezklamala, neb dlúhý a poctivý život pokojnú a bezpečnú moc svým slibuje a nemohúc okamžení času přidati životu, i kto jest v časné slávě Alexandrovi podobný, kterýž jest nikdý žádného boje neztratil, ale s málem množství častokrát přemáhal, žádného města neoblehl, kterého by nedobyl, do žádné vlasti nevtrhl, aby ji svému panství nepoddal, avšak když se domníval, že by všecky podmanil a že pokojně život povede, naději měl, tehdy jako v okamžení jedem zhynul jest. Pročež tehdy té slávy