blaho[67r]číslo strany rukopisuslavený, kto na tvé marné lahodnosti netbá a přeblahoslavený jest, ktož tebe dobře zbaven jest. A svatý Augustýn: Svět volá: Já zhynu. Tělo volá: Já nakazím. Ďábel volá: Já zklamám. Ale pán Kristus dí: Já opravím. Koho, bídný, následuješ? Ó, najmilejší, jestliže tyto řeči, kteréž si již četl, tebú nehýbí ku potupě světa a těch věcí, kteréž sú na něm, slyš svatého Bernarta o milovnících světa řkúcího: Běda těm, kterýmž se připravuje hryzení červuo, zapal plamenuo, žížeň ustavičná, pláč a škřípění zubuo, hrozné tváři ďábluo bude tam smrt žádána, a nebude dána, tam žádný řád, ale věčná hruoza obývá. Jakýť se zdá bude tehdáž zámutek, jaká tesknost, jaké lkánie, když oddělen bude nespravedlivý od tovaryství spravedlivých a dáni budou nespravedliví v moc ďáblóm a pójdú s nimi na věčné[fu]věčné] wienče zatracení, aby radostí rajských[fv]rajských] Ráyſkých nikdy nepřijali, ale aby se věčně mučili. Tu ktož trápí a mučí, nikdý neustávají, a ktož muku trpí, neumírají a bez naděje milosti živi budou, aby nezemřeli, mříti budú, aby konce neměli. A Isiodorus dí: By měl múdrost Šalomúnovu, krásu Absolonovu, sílu Sampsonovu, dlúhost života Enochova, moc Prolomeovu, bohatství Kresovo, co by tobě prospělo, když by naposledy tělo tvé dáno bylo červóm, duše ďáblóm, aby z bohatcem mučena byla bez konce.

Měli by také tebú pohnúti ku potupě světa i ty věci, kteréž sú na něm, totižto krátkost tohoto života a nejistota smrti. A protož svatý Řehoř dí: Mysli zatracencuo proto mnohé věci