na tváři vší země. Protož bděte každý čas modléce se, abyšte hodní nalezeni byli utéci těchto všech věcí budúcích a státi před synem člověka. Neb Johel die: Velikýť jest den páně a hrozný, i kto snese jej. A Izaiáš die: A skryjíť se v jeskyniech skalních před tváří strachu páně a zkazí zemi a od slávy velebnosti jeho, když povstane bíti zemi. Neb tehdy v prchlivosti potlačí zemi a v horlivosti zstraší národy. Takť jest napsal Abakuk. A Izaiáš dí: Co učiníte v den navštívení a biedy zdaleka přicházející, k čie pomoci utečete? Neb hřiešníku tehdáž žádného útočiště ani potěšení ani pomoci nebude. Jakož svatý Anzhelmus dí, že na pravici budú hřiechové žalujíce, na levici ďáblové bez čísla, zzadu hrozná propast pekla horúcího, navrchu přítomnost súdce hněvivého, zevnitř svět hořící a vnitř svědomí pálící a ledva spravedlivý spasen bude. Protož hřiešník tak přistižený kamž uteče? Nelze se jemu nikdiež skrýti a okázati se nesnesitedlně. A proto ta výpověd viece jest strašlivá, neb netoliko tělo rozsuzuje, ale i duši potupuje. Jakož se o tom čte příklad, že dva bratří, jeden blázen a druhý moudrý, šli sou spolu cestú a když přišli na rozcestí, kdež jedna cesta byla pěkná a utěšená a druhá nezpuosobná, drsnatá, tehda blázen, vida cestu pěknú, řekl múdrému: Poďme túto cestú. Múdrý odpověděl: Bratře, ač cesta tato utěšná jest, však věz, že do zlé hospody vede, protož já radím, abychom túto jinú cestou šli. A ačť jest neveselá, však do poctivé a pokojné hospody