[7r]číslo strany rukopisubielý neb žlutý. Pakli bude ryzý a těžký a čistý, tehdy žádost smilstva znamenává. Ale ženy mají moč nečistý, kalný a sémě plavá na dně. Znamenaj, že když pannu prodievčie velikým nádobím, až se jie futeň rozšíří, a některá má veliký futeň, že muž bez úsilé vtekne i vynme. Protož když sú prodievčené, dlúho ji bolí futeň, doniž nepřivykne. A najviec proto je bolí, že se jedna mázdřička ztrhá, kteráž jest mezi vatněm a měchýřem, a čím s ní viece smilnie, tiem jim chutněje. Také proléhanú pannu takto poznáš: Když jé ceckové měknú, pod očima zmodrá, jahódka v líci bledne, a oko se jí[o]jí] gie nebo oči vrtie. Otázal by někto, když bezděky kterú proléhají, kterak móž počéti, když jejie vóle k tomu nenie, neb kdež vóle nenie, tu i chuti nenie. Odpoviedám k tomu takto, že v člověku jsta dvě vóli, totiž rozumná a přirozená, ješto se častokrát v nás nesvolují, neb [7v]číslo strany rukopisunelíbí se rozumu, co se líbí tělu. A tak ačť nenie v podávených vóle k tomu rozumetedlná, aby se v tom kochaly a sémě totiž s čmýrú pustily na počátku toho skutka. Ale jest při tom vóle těla přirozená, jenž činí vóli k konci toho skutku, a pustí čmýru, a tak počne. A když se jie počne zároděta a dietě se v břiše krmí tiemto obyčejem. Jako pravie Avicenna, když se děloha zavře, tehdy najprvé narodí se jedna žíla u dělohy až do ceckóv. Protož když zárodek jest u břiše, tehdy ceckové ztvrdnú a ihned krev čmýrná běží k ceckóm. A tu se zvaří, až bude bielá. A to slóve mléko ženské. Pak to mléko běží skrze tu žílu od ceckóv až do dělohy, a tiem se zárodek krmí, když se pak dietě urodí, tehdy tu žílu báby od pupka uřeží a nití pupek zavieží, aby nic z pupka jemu nevyteklo skrze tu žílu odřezanú. Potom pak dietě usty se krmí, když jemu máti dá ssáti po porodu.

O čmýře