hlavú neb húse o třech nohách neb hlavách, ta potvora se stává od běhohvězd a od času a od materii a od miesta, neb na jabloni jablka rostú, z kobyly koni se rodie, z ptáka ptáci a z člověka lidé. Když se zloděj, blázn narodí, to bývá pro zkaženie mozku, když se zkazí přirozenie, a od zlého času. A to se nečasto stává, jako nečasto rostú jablka na vrbě. Protož slovú příhody.

O mnoho dětí pojednú

Věz, kterak mnoho dětí urodí se pojednú z jedné matery, dvé, tré, čtvero až do sedmi. Najprvé znamenaj, že vateň má tři rozdiely, prvý slóve vateň, druhý futeň, a jest střevo, skrze kteréž výkal od muže vtéká do dělohy ženské, ale třetí slóve děloha, a jest třevo na XII palcuov na šíř, ale na dél dlúho, neb by byl člověk jedva tak dlúhý. A ta děloha má sedm přehrad, protož pro jednú najviec sedmero se jich urodí.

Praví mistr Avicena, že múchy a blechy nerodie se z semene, ale z páry a z hnisu. A mnohé živony rodie se z semene i bez semene, neb když byla potopa, všecky živony byly zemřely, a z té múchy narodili se červi, a ti červé potom jiné červy rodili. Toho doličuje a řka, když by ženské vlasy s ženy čmýrné vezma pod hnój mokrý podložil létě, by se z nich had narodil. Ten by jiné hady rodil z svého semene. Viece praví, že jedna myš urodila se z hnisu a urodila mnoho z semene svého myšenec. Ale pravá zvieřata nemohú se bez semene roditi, jakožto koni, ovce, kozy, krávy a jiného mnoho. Otázal by někto a řka: Proč se z jednoho lajna mnoho mušek narodí neb hovniválóv, z některého k sobě podobné, a z některého nic, k tomu odpoviedám vedlé řečí Averoisa, že mokrost prostřed lajna od slunce se shřeje a zavře se, že ta horkost nemóž vyníti, i urodí se z něho mnoho mušek jedné tváři a jedné barvy, a to bude hvězdskú mocí. Pakli bude lajno nejednaké, tehdy na dvú miestú neb na třech zarodie se žížaly jiné a jiné. A když se urodie, mokrost okolo sebe snědie a zjedúc mokrost, i vylezú ven, zvrtajíc kóru na tom lajnu.

Také znamenaj, když se