moc ode všech planet. A ty moci k Měséci i s svú mocí světlosti posielá. A Měsiec, cožkoli od Slunce přijme, to vše vlévá a vdýchá. Když před Sluncem jde, tehdy ho ubývá, ale kdy po něm jde, tehdy roste a od Slunce se vzdaluje. A Měsiec činí dietě túlavé, neustavičné, nehodné k službě, kratochvilné, hodnie postavy tlusté, oči nerovné, jedno malé a druhé veliké.

Znamenaj, že ty hvězdy mají ty jisté úřady od boha dané a vždy je plodie a činie, nikdy toho neproměnie ani přerušie svú vólí, leč by buoh ráčil proměniti aneb modlitbú nebo postem nebo skrze prosbu některých svatých. A na tom již o planetách dosti bude.

XIIII. O času léta a o miestu

Každá letora po času se tiehne, neb kterého měsiece aneb času počne se dietě, toho letoru přijme. A jsú čtyry čésti léta, totiž podletie, léto, podzimie, zima. A o tom jest dosti napřed rozumně psáno.

O miestu bylo by mnoho praviti, neb některé miesto jest horké, suché, mokré a studené. Horké v Múřenínech a u Vlašiech, mokré v Němciech, studené v Polště a suché v Čechách. A protož jsú Čechové opilí a hrdinní. Ještě viece, který kraj sedí nahoře, ten jest suchý, který vdole, ten vlažnější, který na bahně, ten mokrý, který mezi horami, ten studenější. A podlé těch krajóv děti rozliční se rodie. Sčastné, myslivé, múdré a udatné. A to znamenaj, že v jednom kraji jsú mnohá zvieřata, ješto v druhém jich nenie. U Vlašiech fíkóv dosti, a v Čechách pléšek, v Indii dosti slonóv, a v Čechách jelenóv. Za mořem peř roste, a v Čechách hrách, přičiň rozumu k tomu.

O duše vlití

Také ale slušie věděti, když zároděta z výkalu a ze čmýry se učiní v děloze, tehdy moc chvejepotná z výkalu otcova přísporu jie dává, že se heblé, jie a roste. Potom přijde moc smilná, že bude mieti viděnie, slyšenie, dotčenie, voněnie, pokúšenie. Die k tomu Averois, že zároděta