[201]číslo strany rukopisuprotože proti zápovědi boží učinil. Čtvrté, upadl v nemoci těla a v bolestivost. Páté, upadl v hlad a žízeň. Šesté, v nahotu. Sedmé, v trápenie a v nepřátelstvie mnohého stvořenie až na smrt, neb smrtedlně protiví se člověku drak, had, jed. Osmé, v mdlobu takovú, že dnes jedva se muož obrániti bluše, vši, komáru, stěnce, múše, škvoru. Deváté, do osidl ďábelských. Desáté, v hřiech prvorozený.

Složenie člověka jest člověka spojenie ze všech věcí na světě. Najprvé, z nebeské věci, to jest duše. Druhé, z vody, neb má v sobě krev a vlhkost a z sebe vodu vypúští. Třetie, z země a z té má hrubost těla a stálost formy a obrazu svého, po kterém známe každého člověka až do jeho smrti. Čtvrté, oheň veliký, neb vidíme, kdy blázen sní masa, druhdy drahně syrového, že požive a ohněm zvaří v něm to, co by uhlé mělo dosti za dvě hodině vařiti. Páté, jest v nás povětří, to známe po duchu a po prdu. Šesté, má v sobě světlo v očích. Sedmé, miesto trávy má vlasy, miesto kamenie má kosti a jiné údy, miesto dřieví, ješto rostú, ale ovoce zlého, neb nerodí z sebe než lajno a veš, a viec skutkuov po hřiechu zlých než dobrých, aby znal, že jest málo prospěšen Pánu Bohu.

Konec stvoření člověka jest konec ukazuje, proč člověk stvořen jest, že pro šest věcí[55]lexém věcí je vepsán mezi řádky. Najprvé, aby dělal zemi, aby tak veliké panstvie nehynulo milému Pánu Bohu, aby pusto nestálo.