protože proti zápovědi boží učinil. Čtvrté, upadl v nemoci těla a v bolestivost. Páté, upadl v hlad a žízeň. Šesté, v nahotu. Sedmé, v trápenie a v nepřátelstvie mnohého stvořenie až na smrt, neb smrtedlně protiví se člověku drak, had, jed. Osmé, v mdlobu takovú, že dnes jedva se muož obrániti bluše, vši, komáru, stěnce, múše, škvoru. Deváté, do osidl ďábelských. Desáté, v hřiech prvorozený.

Složenie člověka jest člověka spojenie ze všech věcí na světě. Najprvé, z nebeské věci, to jest duše. Druhé, z vody, neb má v sobě krev a vlhkost a z sebe vodu vypúští. Třetie, z země a z té má hrubost těla a stálost formy a obrazu svého, po kterém známe každého člověka až do jeho smrti. Čtvrté, oheň veliký, neb vidíme, kdy blázen sní masa, druhdy drahně syrového, že požive a ohněm zvaří v něm to, co by uhlé mělo dosti za dvě hodině vařiti. Páté, jest v nás povětří, to známe po duchu a po prdu. Šesté, má v sobě světlo v očích. Sedmé, miesto trávy má vlasy, miesto kamenie má kosti a jiné údy, miesto dřieví, ješto rostú, ale ovoce zlého, neb nerodí z sebe než lajno a veš, a viec skutkuov po hřiechu zlých než dobrých, aby znal, že jest málo prospěšen Pánu Bohu.

Konec stvoření člověka jest konec ukazuje, proč člověk stvořen jest, že pro šest věcí. Najprvé, aby dělal zemi, aby tak veliké panstvie nehynulo milému Pánu Bohu, aby pusto nestálo.