než nynie pražští měšťané střiebra. Zlatnická ulice plná byla zlatníkuov, již pustá stojí, nemohúc mieti vetešníkuov, zlé hospodářstvie po hřiechu. A stane li tak dlúho, zpustne Praha. I protož potřebieť jest Vašie Jasnosti najlepšie hospodářstvie pomysliti než prvé a brzo. Jinak nebe ani země netrpí Vašie Jasnosti tohoto nynějšieho hospodářstvie, nebť jest zlé.

Dvadcáté a jedno, o pomocech žádánie od královstvie, rač věděti, že Aristotileš praví, že nemají časté býti a veliké, a praví, že v pěti letech a to slulo lustrum. Ale nynie v této mieře pod Vaší Jasností tak mnoho šacunkuov bez studu Pána Boha i lidí a přes moc a sílu chudinky, a vždy jeden skuoro po druhým daj od řemesla oděnce na vojnu. Daj sám od sebe, a potom daj šacuňk a potom ještě sám jdi na vojnu. Tak vymyšlené šacunky a dávanie, že lidé křičí, slzí, pláčí, až do nebe po hřiechu Vašie Jasnosti poklnujíce u těch, kto jsú toho příčina. I protož rač upokojiti zemi s pokorú a s dobrotú, na kněží nic nedbaje. Neb cožť jest na nich na vlas neustúpí, chtějíc, aby Vaše Jasnost jich bránila, aby svú vuoli vedli a dobré bydlo měli. Také radí Aristoteleš Alexandrovi, aby nemiloval přieliš tělesných věcí pro krátkost života svého, a že zde všecky věci opustí. I proto radí, aby neutiskoval poddacích bez veliké potřeby v šacuncích a bezprávně nic nebral, raději svých potřeb aby ukrojil a méně měl a méně daroval, a tak dále.

Dvadcáte a druhé, o gšaftích rač Vaše královská Jasnost věděti, jakož die Justinián v svých právích, že gšaft řádně učiněný nemá od žádného žádné moci hyndrován býti ani měněn,