pro ukrácenie toho opustím.

Ještě o slávě města babylonského maličko povím a najprvé o bohatství, že zlata hornieho i potočnieho v hojnosti měli, i střiebra i železa i každého kovu, drahého kamenie dosti, orientálních kúpí převelikých tak, že pepře měli, jako my nynie Čechové hrachu, zázvoru jako my nynie řípy, muškátu, hřebíčkuov, šafránu, jablek rajských dosti, které jim docházely z ráje po řece Fison, a jiného ovoce obživujícieho jako bez čísla, pokoj veliký na zemi i po moři, a co židé se chlubí Šalomónem neb Chrámem neb Jeruzalém, proti Babylonu sen jest, než proto nám má býti chvála židovská vzácná, že nám dá li Pána Krista a Pannu Marii a všecky apoštoly a mnoho svatých a velebných doktoruov nám urodili jako trn ruoží a bláto, zlato, ale trn nehodie se než spáliti, když již ruože nenese. Též oni do pekla puojdú na oheň po smrti, ale podnes mají trpíni býti, dokudž rodí lidi, kteří, když se křtí, bývají křesťanóm náramně prospěšní jako Lyra a Gorra. A jiní přeslavní doktoři, mudrci babylonští v té chvíli najvětší byli jsú Tálést, Miletius, Solon, Pitacus, Mutilemus, Chylon, Lacedomius, Theobaldus, Lidius, Peronandius, Chormintius, Bias, Peneus, Ezopus. A Daniel prorok a Ezechiel a Baruch byl v Jeruzalémě prorokem té chvíle.

Perského královstvie té chvíle byl jest slavný spuosob a měli jsú perští čtrnádcte králuov velikých, až do Tyra, krále perského, který