Tomu se, my biední a hřiešní, nemuožeme přirovnati, neb sme vždy vinni Pánu Bohu svému. Druhé, znamenajme lotry, to sme my všichni lotři, neb skuoro nic dobrého nečiníme, a sme dnes neb zítra na smrt odsúzeni. Ale hleďme, abychme nebyli Jezmas, lotr levičný, zúfalý, kterýž jakž jest živ, byl zběhem a lúpežníkem a mordéřem na lesích mezních Egypských a židovských, ještě na smrti rúhal se milému Pánu Bohu. Ale buďme lotři Dismas, pravičný, asponě na smrti kající a pozdě na hřiechy plačící. Jedenádcté, po smrti na máry slušie na člověka mrtvého vždy vložiti obraz umučenie Pána Krista, aby to svaté znamenie a bolestivé umučenie mluvilo Bohu Otci milosrdenstvie a smilovánie za toho mrtvého, jestli že jest se v čem obmeškal. Dvanádcté, mieti naději, že bohdá Pán Buoh nás v lepší bydlo uvede, zvláště, kdy duše jeho nenie zmazána mnohú vraždú, mnohými bludy, mnohými hněvy k bližním, mnohými útisky chudinky, zradami, pálením, falši velikými, listuov, peněz, písem. Jinak nebožátko, chudinka, kto z nich umře v hřiešiech obecních jako v mrvičkách a umře v svátostech a v pravé vieře křesťanské, dobrá čáka k spasenie. Ale mocní mocně muky trpěti budú, kde chudému pójčí se milosrdenstvie. Třinádcté, mieti silnú vieru, že tělo i duše vezme odplatu podobnú k odplatě Pána Krista, kterú vzal den svého svatého vzkřiešenie po svým svatým umučenie, neb vzal za tělo, hrubé a bolestivé, čisté tělo oslavené a nebolestivé, opět za korunu trnovú a bolestivú vzal korunu zlatú a stkvělú, z drahého kamenie. A po bolesti kříže svého radost a potěšenie nevýmluvné.

Ciesaře nebeského stolice převelebná, na najvyší vysokosti světa vysazená, kteréžto mocnosti nepřemožené, slavnosti přeslavné a vysokosti nedosáhlé podraženi jsú bez odolánie, všecka královstvie i krajiny od konce až do konce. Od konce najvyší moci a slávy, i síly až do konce poslednie věci slávy a síly všech věcí, kteréhožto věčné sceptrum, jako k podobenstvie holi pastúší všecky věci v řád vehnula jest a u váhu spravedlivú vrazila jest, aby nic nebylo na světě, co by řád kazilo, co by uzdami jeho svatými nebylo ukroceno, co by z svého klajchu tak mohlo vystúpiti, aby jeho svaté uloženie nemohlo mieti moci v každé věci stvořenie vedlé prvotní mladosti světa krom duchuov rozumných,