Alexander dobře viděl. A ten seděl proti němu za stolem i pozna jej po jeho řeči a po jiných znameních. Vstav zhuoru i jide k králi Dariášovi a řka: „Ten posel, kteréhož ty tuto vidíš, toť jest Alexander sám.“ Znamenav to Alexander, že on s králem o něm mluvi, skočiv zhóru i vytrže jednomu služebníku svieci i běžev vskoči na svuoj oř i poběže preč. Tu jej honili ti z Persie tak daleko, až do té vody Straga. I přejede Alexander tu vodu prvé, než sú oni k té vodě přijeli. A byla se řeka trhla a kry šly, že nemohli po něm. A tak Alexander vráti se k svým a shromáždi svój lid.
Kterak Alexander a Darius bojovali
Ihned potom přitrže Darius s velikým lidem proti Alexandrovi a tu se mezi nima opět boj poče. Tu se tak velmi bili s obú stranú a boj tak veliký velmi tvrdě mezi nimi stál, až se Alexander i zabra tam v jeho lid, je se jich tak velmi bíti a mordovati viece než kdy. Uzřev to Darius, ano se jeho zle mele, i odda se na běh a tak, přišed do svého paláce, i vece: „Auve mně, kak je veliký smutek mú zemi obklíčil. A že jest Darius tak velmi ponížen, ješto tak mnoho zemí pod se byl podtlačil, a již musím pod tiem [býti]text doplněný editorem[56]doplněno podle prvotisku, ješto on mně dřieve slúžil jeho otec i jiných králuov a kniežat a zemí mnoho.“ Zastesk sobě tak velmi, uzřev, že moci Alexandrově nemóž odolati. I káza Alexandrovi list psáti a žádaje na něm milosti a smilovánie a chtě mu mnoho střiebra a zlata a rozličného bohatstvie dáti, aby ho u pokoji nechal. Ale Alexander toho učiniti nechtěl, než vždy na něm boje žádal. Uzřev to Darius, že mu k němu nic prospěšno nenie, i je se opět strojiti k boji. A psal k králi Porrovi do Indie a žádaje pomoci. A mezi tiem Alexander trhl dále Dariášovi dále v zemi a bál se velmi Darius Alexandra. A byla dva z Persie uslyšela, že se Alexander již blíží. I uložichu to tajně, kterak by Dariáše zabili, neb sú se nadali velikým daróm od Alexandra, by jim za to dáno bylo, a proto, že jest jeho nepřietel. A když sú šli s tiem úmyslem, i nalezli Dariáše samého v palácu, vytrhavše své meče, jidechu k němu. I vece jim král Darius: „Ó, moji najmilejšie sluhy, ale moji páni, i proč
