chceš a jaké mi dáš, takéž já chci rád trpěti a držeti.“ I usúdi mu svatý Ambrož to pokánie, aby přikázal po všem světě, aby žádného na smrt neodsuzovali, leč by jej drželi a ptali se na jeho vinu, byl li by hoden smrti XXX dní. A to přikázanie držie ještě v Římě a v Řeciech. A tak rozhřešil svatý Ambrož césaře a uvedl jej do kostela. I chtěl pak césař státi blízko u voltáře, jako jeho obyčej byl. I vece k němu svatý Ambrož a řka: „To miesto jest kněžské, a proto vystup tam málo dále ven a měj na tom dosti, že muožeš s jinými státi, neb kněžský oděv udělal z tebe césaře, ale ne kněze.“ Ve všem ho uposlucha césař a učinil, což mu kázal. I vece: „Já nestojím proto u oltáře, že sem césařem, než jest v méj zemi obyčej.“ A tak by ten césař pokoren a nábožen a držal se jako jiný člověk kromě, že césařské rúcho nosil. A toho césaře žena právě tak pokorná a nábožná, že vždy chodila do špitála, a kdež věděla kterého pracného aneb nemocného zvěděla, toho ona zčistila a zmyla, sama stlala a připravila, rozličnú potřebu jim činila a pohodlé a dávala chudým veliké almužny pro Buoh. A když ten césař nemocen byl, i rozděli césařstvie na dvé svýma dvěma synoma. I dal Archadiovi to césařstvie v Orientě, to jest v Konstantiněnápuli, a což jest s uoné strany moře, druhému synu Onoriovi dal in occidente,cizojazyčný text totiž v Římě to césařstvie a ty země, ješto [s této]text doplněný editorem[132]doplněno podle rkp. A a prvotisku strany moře. Tak mají znamenati a rozuměti o těch césařích, že sta dva kralovali a panovali, ješto dřieve Teodosius vše sám držal. Pak ten Teodosius umřel nábožně a pokorně v Meduláně, jako byl stár XL let po božím narození CCCC bez dvú letú. A jeho tělo přivezli do Konstantinanápule k jeho předkóm.
Kterak Hajnové a Bohové byli. XLIIII. césař
Archadius a Honorius, dřieve řečeného ciesaře synové, kralovali XIII let a byli dobří a šlechetní lidé a múdří. Za těch časuov přibrali se byli Bohové a Hujnové, to jest pohanský lid, do Itálie, to jest do Vlach, a dobyli Říma a rozbořili. A kakž jsú kolivěk pohané byli, však sú žádnému kostelu nic nepřekazili ani těm lidem, kteříž sú do kostela utekli. Odtad jeli do Nápule a do Kolopria a přes moře do Afriky. A zpustili a zkazili země. Opět se vrátili zase k Římu. A co sú byli dřieve
