[7r]číslo strany rukopisu[a]označení sloupceviděli J5,38 a řeč jeho nemóž ostati v nás, neb kohož jest on poslal, tomu vy nevěříte. J5,39 Hlédajte u písmě, v němžto mníte, byste mohli své spasenie naleznúti. A toť písmo bude svědčiti[gz]svědčiti] ſwietcziti o mně, J5,40 avšak vy nechcte přijíti ke mně, abyste věčný život jměli. J5,41 Jáť chlúby lidské nežádám, J5,42 ale již sem poznal na vás, že boha nemilujete. J5,43 Já jsem přišel ve jmě otce svého, a vy ste mne nepřijeli. Ale když[ha]když] gdyz jiný příde ve jmě jeho, toho přijměte: J5,44 kterak vy móžte věřiti, jenž hledáte chlúby jeden od druhého, a chvály, která jest od samoho boha, nepřijímáte? J5,45 Nemníte toho, bych já žalovati chtěl na vás před svým otcem, jestiť již tam, ktoť na vás žaluje, Mojžieš, v něhož vy úfáte. J5,46 Když[hb]Když] Gdyz byste věřili Mojžiešovi, věřili byste snad i mně, nebť jest vám o mně psal i mluvil. J5,47 Ale když[hc]když] gdyz jeho písmu nevěříte, kterak budete věřiti moci mé řeči.
Sextacizojazyčný text[hd]Sexta] ta [feria post Dominica secunda]text doplněný editorem
Homo erat pater familias.cizojazyčný text Toho[he]Toho] Toh času[hf]času] cz řekl[hg]řekl] rz jest[hh]jest] g Ježíš[hi]Ježíš] I učedlníkóm[hj]učedlníkóm] vcz svým[hk]svým] ſw a zástupóm Židóv takovú pohádku: Mt21,33 Bieše jeden člověk hospodář, jenž bieše nasadil vinici i opletl jest ji i vykopal v ní pres a ustavil viežku, šel jest na pút. Mt21,34 A když[hl]když] gdyz přijide čas vína bránie, poslal jest sluhy své k vinařóm, aby sebrali užitky vinice. Mt21,35 Tehdy vinařové zjímavše jeho sluhy, některé jsa mučili a některé ukamenovali. Mt21,36 Opět jest poslal jiné sluhy své, viece jich než prvé, a oni jim též učinichu. Mt21,37 Naposled posla syna svého vlastnieho a řka: „Zdať se ustydie syna mého?“ Mt21,38 Ale oni viděvše jej, an mezi ně jde, mluviechu mezi sebú: „Tožť jest dědic, poďme a zahubíme jej a budeme sobě mieti jeho dědičstvie.“ Mt21,39 A tak jemše jej, vyvedechu jej z vinice i zahubichu jej. Mt21,40 Když[hm]Když] Gdyz pak potom příde hospodář sám té vinice, co učiní těm vinařóm? Mt21,41 Odpověděchu jemu: „Zle, zle utratí a vinici [b]označení sloupcesvú poručím jiným vinařóm, jenžto budú jemu užitek viničný svými časy dávati.“ Mt21,42 I vece jim Ježíš: „Zda jste nikdy[hn]nikdy] nigdi nečtli u písmě: Kámen ten, kterejž jsú hyzdili[ho]hyzdili] hiſdili dělníci, ten se dostal v konec sklepu, točíš svorník. To se jest stalo od hospodina a jest nám divno před[hp]před] prze našima očima. Mt21,43 Protož pravi vám, že bude od vás odjato královstvie a dáno bude pohanstvu, ješto budú činiti užitky jeho. Mt21,44 A ktož koli padne na ten kámen, urazí se, pakli on na koho spadne, ztroskotá jej.“ Mt21,45 A když[hq]když] gdyz slyšéchu kniežata židovská a písaři pohádky jeho, urozumiechu, že o nich mluvieše, Mt21,46 i chtiechu jej[hr]jej] gyey jieti, ale báchu se zástupóv, neb jej jmějiechu za proroka.
Sabatocizojazyčný text
Dixit Iesus discipulis suis et turbis.cizojazyčný text Toho[hs]Toho] To času[ht]času] cz pověděl[hu]pověděl] po jest[hv]jest] g Ježíš[hw]Ježíš] Ie svým[hx]svým] ſw učedlníkóm[hy]učedlníkóm] vcz takovú pohádku: L15,11 Jeden člověk jmějieše dva syny. L15,12 I vece mlajší otci svému: „Otče, daj mi mój diel, co mi se dostane.“ A on odděli jej. L15,13 Potom po malém času sebrav svój vešken diel mlajší syn, šel jest preč do daleké krajiny od otce a tu jest rozmrhal statek svój v nešlechetnosti. L15,14 A když[hz]když] gdyz všecko utrati, tehdy by veliký hlad v té krajině a on poče psotu trpěti. L15,15 I šed, přivinu se k jednomu měštěnínu té krajiny, a on jej posla do své vsi, aby svině pásl. L15,16 Tu jsa rád, by se byl nasytil mláta, kteréž svině žráchu, ano jemu nedadiechu. L15,17 Tehdy on přišed sám k sobě, poče mluviti a řka: Co jest dělníkóv v domu otce mého, ješto mají dosti chleba jiesti, a já tuto hladem mru? L15,18 Vstanu a pójdu k otci svému a diem jemu: Otče, zhřešil sem v nebe a proti tobě, L15,19 již nejsem hoden řečen býti syn tvój, učiň mě u sebe jako jiného dělníka neb otroka mezi svými. L15,20 A tak vstav, přijide k svému otci. A když[ia]když] gdyz ješče podál bieše, uzře jej jeho otec i slitoval se jest nad ním a běžev, přitulil jest jej a políbi jej. L15,21 I vece jemu syn jeho: Otče,
