[47v]číslo strany rukopisu[a]označení sloupceda strážnému dva penieze i vece: Měj o něm péči, a což koli naložíš, já když sě vrátím, dám tobě. L10,36 Kto z těch tří zdá sě tobě bližní tomu, který upadl mezi lotry? L10,37 A on vece: Jenžto učinil milosrdenstvie s ním. Vece jemu Ježíš: Jdi i ty učiň takež.“
Dominica decima quartacizojazyčný text
L17,11 Toho času když jdieše[pm]jdieše] gdyeſſye Ježíš do Jeruzaléma, jdieše[pn]jdieše] gdyeſſye skrzě Samarii a Kalilee. L17,12 A když vnide v jeden hrádek, potka jej[po]jej] gyeg deset mužóv malomocných, jenžto stáchu zdaleka, L17,13 vzdvihvše[pp]vzdvihše] wzdwyhwſſye hlas a řkúce: „Ježíši přikazateli, slituj sě nad námi.“ L17,14 A když jě uzřě vece jim: „Jděte, ukažte sě knězi.“ I sta sě, když jidechu, očištěni biechu. L17,15 Tehdy jeden z nich, když sě vidě zdráv, navráti se s velikým hlasem chvále buoha. L17,16 A padna na tvář k nohám jeho a děkuje jemu, a to bieše[pq]bieše] byeſſye Samaritán. L17,17 A odpověděv Ježíš vece: „Však desět uzdraveno jich jest a devět kde jest? L17,18 Nenalezen[pr]Nenalezen] nenalezyen jest, kto by sě vrátil a dal chválu buohu, jedno tento cizozemec?“ L17,19 I vece jemu Ježíš: „Vstaň a jdi, nebo viera tvá zdráva tě učinila.“
Dominica decima quintacizojazyčný text
Mt6,24 Toho času pověděl Ježíš učedlníkóm[ps]učedlníkóm] vczyedlnykom svým: „Ižádný nemóž dvěma pánoma slúžiti, neb jednoho nenáviděti bude a druhého milovati bude, aneb jednoho trpěti bude a druhého potupí. Nemóžte buohu slúžiti a sboží. Mt6,25 Proto pravi vám: Nepečujte o duši vašie, co byste jedli, ani o tělu vašem, čím byste sě oděli, však dušě většie jest než krmě a tělo většie jest než rúcho. Mt6,26 Vzezřete[pt]Vzezřete] wzerzyete na ptactvo nebeské, žeť[pu]žeť] zyet ani sejí[pv]sejí] ſyegye ani žnú ani shromaždějí[pw]shromaždějí] ſhromazdyegye v stodoly a otec váš nebeský[px]nebeský] nebeſke krmí jě, však vy větčí mnohem než oni. Mt6,27 A kto z vás móž myšlením přičiniti sebe, jeden loket. Mt6,28 A také co máte péči za rúcho? Znamenajte lilium nebo kvietie polské, kakoť ti rostú: a nedělajie ani přadú. Mt6,29 Praviť vám, že[py]že] zye ani Šalomún ve všiej své chvále oděn jest jako jedno z těch. Mt6,30 Poněvadž sěno polské, jenž dnes jest a zajtra v pec bude vrženo, bóh tak odievá čím viece vy malé viery! Mt6,31 Proto neroďte péčě jmieti a řkúce: Co jésti nebo píti budem nebo čím sě odějem? Mt6,32 Nebo toho všeho[pz]všeho] wſſyeho národové dobývají, nebo vie otec váš, že[qa]že] zye toho všeho[qb]všeho] wſſyeho potřěbni jste. Mt6,33 Protož najprvé hledajte králevstvie buožieho a spravedlnosti jeho, a to všěcko přidáno bude vám.“
Dominica sexta decimacizojazyčný text
L7,11 Toho času jdieše[qc]jdieše] gdyeſſye Ježíš do města, ješto slóve Naim, a jdiechu s ním jeho učedlníci[qd]učedlníci] vczyedlnyczy a zástup mnohý. L7,12 A když sě blížieše[qe]blížieše] blyzyeſſye k bráně městkéj, tehdy umrlce ven nesechu, jedno syna své mateřě, a ta bieše[qf]bieše] byeſſye vdova a mnohý zástup z města s ní. L7,13 Jiežto když uzřě Ježíš, hnuv sě milosrdenstvím nad ní vece jiej: „Neroď plakati.“ L7,14 A přistúpiv dotče[qg]dotče] dotczye sě már. Tehdy ti, ješto jeho nesiechu, stachu. I vece Ježíš: „Mládenče, toběť pravi, vstaň.“ L7,15 I povstav, jenž[qh]jenž] gyenz bieše[qi]bieše] byeſſye umřěl, i je[qj]je] gye sě mluviti, i da jej mateři jeho. L7,16 I objide všěcky strach i chváléchu buoha řkúce, že[qk]že] zye veliký prorok vznikl jest mezi námi a že[ql]že] zye jest buoh navštievil lidu svého. I vyjide ta řěč ve všem[qm]všem] wſſyem židovství o něm i ve všie krajině.
Dominica decima septimacizojazyčný text
L14,1 Toho času když bieše[qn]bieše] byeſſy všel[qo]všel] wſſyel Ježíš v duom jednoho kniežěte licoměrníkóv v sobotu jésti chléb, a oni chováchu jeho, L14,2 aj, člověk, jenž jmieše[qp]jmieše] gmyeſſye vodné tele, bieše[qq]bieše] byeſſye před ním. L14,3 I otpověděv Ježíš vece zákona učeným a licoměrníkóm a řka: „Jest li lze v sobotu léčiti?“ L14,4 Ani mlčiechu, ale on uchopiv jej uzdravi jeho i pusti jej. I otpověděv vece k nim: L14,5 „Kterého z vás osel nebo vuol v studnici upadne a nevytiehnete[qr]nevytiehnete] newytyehnte jeho ihned den v sobotní?“ L14,6 I neuměchu jemu otpověděti k tomu. I pravieše[qs]pravieše] prawyeſſye také pozvaným pověst, L14,7 znamenav, kterak jsú první miesta volili, a řka k nim: L14,8 „Kdyžto pozván budeš na svatbu, [b]označení sloupcenesědaj na prvniem miestě, neb snad přijde tebe poctivější, ješto jest pozván od něho, L14,9 a přída ten, jenž tě i jej pozval, die tobě: Daj tomuto miesto, a tehdy počneš studem poslednie miesto držěti. L14,10 Ale když budeš pozván, jdi a posaď sě na konci, aby ten, když přijde, jenž tebe pozval, řěkl tobě: Přieteli, posěď výš, i bude tobě chvála přěd kvašěny. L14,11 Nebo každý, kto sě výší, bude ponížen[qt]ponížen] ponyzyen, a kto sě níží, bude povýšen[qu]povýšen] powyſſyen.
Dominica decima octavacizojazyčný text
Mt22,34 Toho času přistúpichu k Ježíšovi licoměrníci Mt22,35 i otáza jeho jeden z nich, učený[qv]učený] vczyeny zákona, pokušujě jeho a řka: Mt22,36 „Mistře[qw]Mistře] Myſtrzye, které jest přikázanie veliké v zákoně?“ Mt22,37 Vece jemu Ježíš: Milovati budeš pána buoha tvého ze všeho[qx]všeho] wſſyeho srdce tvého a ze všie dušě tvé a ze všie mysli tvéj. Mt22,38 Toť jest najvěčie a prvnie přikázanie, Mt22,39 druhé jest rovné k tomu: Miluj bližnieho tvého jako sám sě. Mt22,40 Na tom dvém přikázaní vešken zákon leží i proroci. Mt22,41 Tehdy sebrav Jezus licoměrníky, otáza jich Mt22,42 a řka: „Co se vám zdá o Kristu, čí by syn byl?“ Vecechu jemu: „Davidóv.“ Mt22,43 Vece jim: „Kakož tehdy David volá jeho v duchu pánem a řka: Mt22,44 Řekl pán pánu mému: Seď na pravici mé, donidž nepodložím nepřátel tvých podnož nohám tvým. Protož když David nazývá jej pánem, kakož syn jeho jest?“ Mt22,46 I nemože[qy]nemože] nemozye žádný ijednoho[qz]ijednoho] ygyednoho slova otpověděti, ani kto směl jeho od toho dne viec otázati jeho.
Dominica decima nona sequiturcizojazyčný text
Mt9,1 Toho času vstúpiv Ježíš v lodičku i přěvezl sě přěs mořě i přišel[ra]přišel] przyſſyel do města svého. Mt9,2 Aj nosiechu jemu jednoho dnú zlámaného ležiece[rb]ležiece] lezyeczye na loži. A když uzřě Ježíš vieru jich, vece nemocnému: „Doufaj, synu, odpuštěniť jsú hřieši tvoji.“ Mt9,3 Aj jedni z mistróv vecechu sami v sobě: „Tento sě porúhá.“ Mt9,4 A když uzřě Ježíš jich myšlenie, vece jim: „I co myslíte zle v srdcích vašich? Mt9,5 Co jest lehčejé[rc]lehčejé] lehczyege řéci: Odpuštěni jsú tobě[rd]tobě] tobye hřieši, čili řieci: Vstaň a choď? Mt9,6 Abyste to věděli, že[re]že] zye syn člověčí má moc na zemi odpustiti hřiechy.“ Potom vece nemocnému: „Vstaň vzhóru a vezmi ložě své a jdi do domu svého.“ Mt9,7 Tehda vstav i šel[rf]šel] ſſyel do domu svého. Mt9,8 Tehdy viděvše[rg]viděvše] wydyewſſye zástupové, báchu sě i chváléchu hospodina, jenžto dal takú moc lidem.
Dominica vicesima sequiturcizojazyčný text
Mt22,1 Toho času mluvieše[rh]mluvieše] mluwyeſſye Ježíš s učedlníky[ri]učedlníky] vczyedlnyky svými[rj]svými] ſwym u pověstech a řka: Mt22,2 „Podobno učiněno jest královstvo nebeské k člověku králi, jenž učinil svatbu synu svému. Mt22,3 I poslal sluhy své zavolati zvaných k svatbě, i nechtiechu přijíti. Mt22,4 Opět posla jiné sluhy a řka: Rcěte[rk]Rcěte] Rzyczete pozvaným: Aj, oběd mój připravil jsem, býky mé a ptastvo zbito jest domácie a všěcko připraveno, poďte na svatbu. Mt22,5 Ale oni zameškáchu i odejdú jiní do svéj vsi a jiní k svéj potřěbě. Mt22,6 A ostatní zjímáchu sluhy jeho a ohavně jě zbichu. Mt22,7 A král když to uslyšě rozhněvav sě i poslav zástupy své, zatrati vražedlníky[rl]vražedlníky] wrazyedlnyky ony a město jich sežehl[rm]sežehl] ſezyehl. Mt22,8 Tehdy vece sluhám svým: Svatba připravena jest, ale kteří pozváni biechu, nebyli jsú hodni. Mt22,9 Protož děte na východy čěst, a kteréž koli naleznete, zavolajte
