Pravda naříká na své nepřátely
Ach, co se[ii]se] gſe to v světě děje?
Však mi se[ij]se] gſe každý odsměje.
Vzali mne v nenávist všudy,
nedadí k sobě nikudy,
zvlášť kde není spravedlnosti[ik]spravedlnosti] Sprawednoſty,
ženou mne preč bez lítosti,
nic se[il]se] gſe dovolati nemohu,
půjdu žalovati Bohu.
Ten, ač ráčí shovívati,
k pokání napomínati,
bude zastávati pravdy,
na tom musí přestat každý.
A tak svou spravedlností
stresce lidské nepravosti
podlé své všemohúcnosti.
In iure oratores sunt hominum voratorescizojazyčný text
Každý se[im]se] gſe vystříhej toho,
by nepotřeboval mnoho
práv světských s jeho řečníky,
škodlivými nájemníky.
Neb nouze řečníky rodí
a z toho se[in]se] gſe lháři plodí.
Mnohý jsouce řemeslníkem,
krejčím, ševcem, kožišníkem,
hlediž, a on juž řečníkem.
Těžko rukama dělati,
lehčeji hubou hejbati.
Nechce se[io]se] gſe k řemeslu znáti,
rači bude z peněz lháti.
Mezi lidmi vády tropí
a v tom někoho poškopí,
jsou jako polou pochopi.
Motají divné vokliky,
nezdravé jsou jejich líky.
Pan Čert jim brousí jazyky.
Dobře říkají Poláci,
že řečníci jsou štěkavci.
[64v]číslo strany rukopisuJako psi hryžou i dáví,
že to jejich pluh jest, praví.
Jazyk jest jejich radlice,
umíť vyvorat z truhlice.
Od karet i kostek berou,
o cizí měšec se[ip]se] gſe derou,
na to hodují a žerou.
Divně to řemeslo páší,
na prostém hnedky vystraší.
K soudům a nevolem radí,
i přátely spolu svadí,
hbití jsou na to kejklíři,
jazykem notní šermíři,
když jazykem zašermuje,
proti pravdě lež premuje.
Hlediž se[iq]se] gſe ho tehdáž pilně,
uhodíť tě v měšec silně.
Tvrdíce se[ir]se] gſe, že jsou slavní,
vyhýbejte se[is]se] gſe jim, blázni.
Jest jich mnoho v vaší lázni.
Nechtěje být v boží kázni,
pod zlatým řetězem kráčí,
slušel by mu provaz rači. (Praga.)
[65r]číslo strany rukopisuJeště se[it]se] gſe jim i to vidí,
že tě o statek vošidí.
Když jim pak nemáš co dáti,
ráčí se[iu]se] gſe tomu zasmáti,
s jiným proti tobě státi,
kdo jim toliko přeplatí.
Lidským svárům se[iv]se] gſe radují,
pod tím sobě nahánějí.
Ať jim všeckno všudy nesou,
berou předce, až se třesou.
Maje sobě tu moc danou,
na zvěřině nepřestanou.
Juž kdo právo jměj neb neměj,
předce ty jim, kde co jmáš, dej.
Když jsi pak statku, peněz prost,
tu hnedky jmáš od nich vejhost.
Na holičkách tě nechají,
když tě jinému prodají.
A tak je v tom pilně poznej,
na sebe dobrý pozor jměj,
aby neupad v teneta,
řečníkům v jejich klepeta,
sic po tobě bude veta.
To pravila jejich teta,
