[135v]číslo strany rukopisubýti svlečeni z nebeského příkladem Adama s Evou, kteříž jak sou rychle obnaženi z roucha království božího, tudíž sou zobláčeni v sukně kožené, totiž v zemské království[18]písař zde omylem opsal část textu „božího, tudíž sou zobláčeni v sukně“ podruhé, totiž vladařství, do něhož sou sehnaní. Tak za se když zamítáme svět, zřejmo činíme, že se právě netáhnem skrz smrt dovyvléci, až se božím oblečeme královstvím[ej]královstvím] kralowstim příkladem Heliáše, jenž zachvácen do nebe na ohnivém voze, teprv pozchycen, opovrhl plášť Helizeovi věda, že [136r]číslo strany rukopisuho v nebi třeba není. Téhož dle slepý ve čtení zapomněl svých hadrův, nebo by se pak na kom jako na marnotratném synu svět neštěstím otrhal, k onomu uteče li se za času, budeť mu oděvem novým dostatečným, všecky v sobě potřeby majícím podlé napřed vypsaných povah roucha, jež suma vidíme na oněch v Zevení v sedmé, v devatenácté a v jedenmectmé[ek]jedenmectmé] jedenmectmie kapitole bíleným a nevěstím [136v]číslo strany rukopisurouchem zodívaných, jak sou beze všeho nedostatku, v plném dostatku, přívalu slz, zimy, vedra, neštěstí, necti, hladu, žízni, špíny, odrání i ni smrti se bojíce navěky.

Již[el]Již] Iz pak ke všem sumou na příklad daným rouchem království božího nám, lidem zemským, živým, umučením Pána spasitele oddělané barví se přijímaním jeho drahé ne bez těla krve posvěcené v víně. Upereť, praví Jakub, Judas u víně roucho své a [137r]číslo strany rukopisuv krvi hroznové plášť svůj. Tiť, praví Zevení, v království božího bílém rouše sou, jenž sou zbarvili je ve krvi beránkově, to je pro vylitou krev boží pivše a propitou, bylo li je toho potřebí, svou mučedlnictvem vylévavši. A tak sou drahou sukni, totiž časný život, za meč smrti prodali. Odměřujeť se pak to království boží nám na míru víry naší svrchu psanou boží spravedl[137v]číslo strany rukopisuností, udíráť se nám oderčením světa, totiž když pro nabytí nebeského království před křtem z satanilého světa i skutkův jeho. Tímť se ho nám s naší potřebú díl udírá. Poněvažd se jemu, jenž nic nemůž trpěti ani se dráti, naše utrpení přičítá řkoucím čtením: Království boží na síle až dosavad a násilníci lapají je. To jest, ne ti, jenž jemu násilé činí, než ti, jenž samým sobě činí násilé, tím ho sobě