isra[130v]číslo strany rukopisuhelské, jež jest metané řídil podlé řeči Ducha božího sám Pán, aby se dal, ne čemuž kto chtěl, než komu on co ráčil, víc neb méň, lepší neb dobré. A protož vždy spravedlnost boží slóve, by se pak několikrát víc dostalo jednomu než druhému, jakož se k tomu sám přiznává řka, že je ten díl jeho spravedlností dělen, když jest plášť království israhelského, z dvanácti pokolení sšitý, proroctvím Achiášovým z dvanácti pokolení rozdělen [131r]číslo strany rukopisuflekův, a oddal Šalomúnovu synu Roboamovi dva fleky, totiž dvoje pokolení, a Jeroboamovi, téhož Šalomouna slouze, oddal deset flekův, desatero pokolení znamenávající. Avšak ne méň Roboam zůstal ve dvém pokolení králem jako Jeroboam v desateru. A proto vždy to obě sloulo nerozdílně země svatá zaslíbená a boží království. To je, že Pán Bůh všecky lidi dělí svým královstvím, avšak mu ono vždy přesto ne[131v]číslo strany rukopisuméň celé zůstává podlé bližšího nám příkladu v pašiji, kdežto sou sobě rytíři jeho roucho dělili losem, a sukně jeho naskrz setkaná vždy celá zůstala. A praví, ktož sou ji potom u franského krále viděli, že ji až do dneška žádný netoliko rozděliti, ale ani ustříci nic nemůž. To pak, že sou se rytíři o plášť drali a o sukni losovali, že se tak a víc dřem všickni o zemské fleky a o zbuoží, dědictví neb o panování na nejistotě ja[132r]číslo strany rukopisuko na losích, zanechavše království nebeského. Blyští se v témž i to, že Pán Bůh svou spravedlností nebrání lidem mezi sebou zemského království, skrz plášť znamenané, losem děliti a sápati. Ale nebeské, skrz sukni znamenané, losem, totiž řídkým, nahází, jakož všem čtyřem se dostalo pláště, ale sukně jedinému, kterémuž přál los, k fleku pláště se dostalo, nebť nevelí. Tomu, ktož k plášti zevnitřnímu prvé sahá, velí i vnitřní plášť pustiti, aby rozumným [132v]číslo strany rukopisunávěští dal, žeť ne každému, komuž popřeje zemských[dz]zemských] zemskym věcí, dopřeje nebeských. A že ktož prvotně stojí o nebeské věci, že jim druhdy prvé i časných věcí popouští k požívaní.

Avšak[ea]Avšak] však i to jest království[eb]království] kraloſtwii božích spravedlností[ec]spravedlností] spradlnoſti, když některé jako bohaté zlatohlavem kusem zemských, časných, totiž nebeských věcí oděluje jako kusem pláště. A některým pak celou sukni, totiž věčným královstvím, v čtvrtých kněhách Ezdrášo[133r]číslo strany rukopisuvých,