pohlaví osoby. A tak sobě se rovně jako outek s osnovou spatříc, budou li se chtíti v stavu tom svatém v plátno plésti, v manželstvo setkati, tedy oba dva, i ženich, osnově podobný, zosnován, i nevěsta, outku podobná, na cievky zsoukána, provoláni a ohlášeni v uobci na kázaní mušejí býti, kdežto jich život všichni v uobec z zmatkuov vyplétajíc. A rozprávkami posměšnými a odrhavými tak, jako říkají, zvosnují a zvodrhají a přesoučí ztenka, počnouc od dětinstva až do toho času. Druhdy pak nemohouc sami vyvaditi těch zmatkuov, do koleje k cechmistruom duchovním s nimi mušejí, rozličnými sliby aneb zámatky zapletené rozvaďujíc.

Potom teprv kněz jako tkadlec v stav manželský je připustí aneb přiloží podlé jiných řádných manželuov. Však ne bez činek dvou, to jest ne bez obou stran prvé samých mezi sebou laskavého, dobrovolného, nebezděčného svolení a potom skrz paprsky osvěčování svědomí, vyptávaní přede všemi pod věrou, ctí i pod zatracením, měl li by s kterými osobami sliby. A mezi tím i skrz brda čtyřikrát opětovaného slibu, jejž kněz dvakrát, totiž každé osobě zvlášť, předříká a oni po něm a tak, jaks se čtyři brda hurtují, řka: Říkajtež po mně: Já, Beneš, slibujiť svou víru a věrnost v zdraví, v nemoci, v štěstí, v neštěstí, ne do téhodne, ne do jitra, než do smrti. A on po něm říká. A též opět jí předříká kněz a ona po něm etc.cizojazyčný text A potom teprva, když za rukúdání štolou spojuje, říká po třikrát: Kteréž Buoh spojil, člověk nerozlučuj. Tuť již rovně jako člunem outek s osnovou tká. Kteréžto tkání, podobně zdávaní, najvíc svrchupravený slib, paprskům přirovnaný, tvrdí a pevní, jako paprslek vždy po každém hození člunkem outku poráží touže, bez toho by rozslablo tkání. To jest, že poněvadž kněz do smrti oddává, a ne nachvíli, že vždycky manželé mají slyšeti hlas toho člunku. A těch paprskuov svrchupravených na každú chvíli hlaholem mají se stužovati a věrností, jako by vždycky před knězem byli a klečíc sobě slibovali a jako by on vždycky opětoval, ten člun skrz srdce házeje: Kteréžto jest Buoh spojil, těch člověk nerozlučuj, leč smrt. A pakli tím podštívaním lidským neb ďábelským se svádou ruozno derou a jaks jako outek s osnovou třepí, tedy kněz jako tkadlec zlé, uzlovaté a trhavé přivíže vždycky. Na každém kázaní laje a zlořečí a také rozpíná zápovědi rozvodné zdrželivostí