držíte ustanovení lidská, křty kalichuov, nádob a měděných věcí, totiž zvonuov a loží, a podobné k těm činíte mnohé, totiž křty a svěceniny, jako jehněd, suol, minu, kropáč, ofěru. I prej pravil jim: Čisté ste zrušili přikázaní boží, abyšte zachovali ustavení svá. Tím míní Pán spasitel, že jako mrcha zdraví živých, tak porušijí lidská ustavení přikázaní božích, je jaks nakažujíc a mdla činíc a jimi se jako mrcha živým svým smradem porouhajíc. A zdaž to není porouhání, že Pán velí v sedmeré svátosti spasení posvěcovati. A tito pak, jako by málo svátostí viďal, v lecčems jiném sobě spasení zasvěcují. On kázal křtíti stvoření věrné, a tito pak křtí zvony, ješto ani spaseni býti, ani věřiti mohou, svatých jména jim přezdívajíc, svatým i Bohu i Duchu svatému se rouhajíc, jej na daremnú, prázdnú, bezdušnú věc berouc. A božskú moc nad krúpami, nad ohněm, nad ďábly, zvonu poroučejíc svým dóvěřením, co jiného než modlářství zpohanilé stropí a v něm bez odpuštění hřích a přikázaní boží odporné, jenž toho brání, porušují a u lidí svátost sedmeru zlehčují a zpušťují. Leckams její přenášejí moc kradmo zrádně i zlodějsky. Pán volá: Čisti buďte, kteří nosíte mé nádoby. A oni pak to přikázaní ruší, zanedbávajíc se samých světiti a křtíti křtem pokání ctnostného, všemi se przníc hříchy. Nádoby kostelní křtem světí, a naliť to nic platno není, poněvadž vše, čehož se dotkne nečistý, nečisto jest a čistému i nesvěcené čisto a svato jest, což koli v ruku vezme podlé obého Zákona Písem. Ktož pak ne sebe sami, než nádoby čistí a světí, tímť se nevěřiti Písmům zřejmě dokazují. A oněch se žádní býti provodí, jenž sou se, praví svatý Pavel, sami místo mrtvých věcí křtili. Tito pak zpět činí rovně jako umrlce místo se samých křtíce přeposměšně. Toť sou z těch, jenž pro nerozum a neumění rozumnému stvoření, dítkám svátosti velebné a lajkuom krve boží dáti s ostýchaním za nehodnou věc počítají. A zvonu nevěrnému, hmotnému aneb leckderaké věci nesmyslné a mrtvé křty a božské všemohúcnosti i čtení, když jim jediné puožitek přináší, proti Duchu svatému zdravému naučení dáti se nerozpakují bludně. I věziž tehdy pro vejstrahu toto, že jest to od starodávních v cierkvi za jistotu shledáno mnohých zkušením, že každá kouzedlnice neb kouzedlník cizoložníci aneb nečistí sou. A též každý kněz, kterýž se těmi mrtvými pověrky porouhá jménu a svátostem božím, že jest smilník, cizoložník