Ezechiáše plátno pletichem duchovní s tělesným setkané zústalstvím zedráno jest: Takto vo polu dnův mých pořekl sem se jíti do pekla hledati ostatku dnuov mých, neuzřím Boha ani člověka, uřezán jest jako od tkadlce život muoj; když sem ještě tkán, odřezal mě, totiž maje mě tkáti let osmdesát od jitra až do večera, dotkal mě, protož připomínati budu tobě všecka léta má v hořkosti duše mé etc.cizojazyčný text Živej živ sa chváliti tě bude jako i já dnes. Otec synuom známu učiní pravdu tvú, Pane, pozdrav mě a žalmyť budem zpievati po všeckny dny života našeho v domu tvém. Tak hle se jest pořekl obému dosti učiniti, manželstvu i bohomyslnosti, a potom pak zprznil obé Manasesem, jenž netoliko místo svaté krví prorokuov, ale i chrám bohomyslný modlami zprznil, neb se dvě věci odporné nemohou na jednom místě srovnati. Bohomyslnost jest mysliti na Pána Boha, jak jest věčný, ne vo svuoj se život starati, ale vo svou smrt toliko, kterak bychom, zemrouc sebou sami, jím živi byli, vo něho se vždy milováním jako vo svuoj život starajíc. Manželství pak na odpor se stará v živnost časného života svého a dětí svých, aby se rodily a zdrávy, syty a dlouho živy byly. Netrefí se ten outek cizoložný k osnově bohomyslné. Nesmyslní sou, praví svatý Pavel, ktož počnouc duchem dokonávají tělem.

[Z]text doplněný editorem nichžto ty, bratře Beneši, býti se chystáš sa tkadlcem a věda, že osnova potřebuje sobě rovného outku. Kterakž tedy ty vládyčího si rodu, k bavlněné přízi, již vládyky předou, podobného. A sa bratr nábožný, duchovní, ušlechtilé pavučině podobný, chceš chřeční příze outku podobnou chaternou tělesnou nevěstu pojíti věda, věz podlé přimínění svatého Pavla tak nesmyslně to býti a nepevno, ducha tělem tkáti jako pavlněnou osnovu a pavoučinou, nedůtklivou hřečným outkem. To jest, že se trhati budete, netrefnou svádou jeden na druhého potýkajíc aneb sobě oči vystrkajíc. Ty díš, žes lepší, urozenější a nábožnější: Budiž taková jako já. A ty mne nehodna si. A ona zase s potržkou vřésklavou se vokřikne: Chtěl lis duchovní býti a nábožnej, byloť knězem býti aneb neženiti se! Jáť sem teď křehká, tělesná žena, za muže a za tovaryše sem sobě tebe pojala, a ne za pána ani za kněze. A pak, však si ty mně frejoval, a ne já tobě, ty si ke mně, ne já k tobě, zasílal! A tak tě ve všech tělesných pracech jako chřečná bavlněného