a pavučinného přetrvá, až budeš bycha honiti. A strach, by se jako tvá vrstva nedávno netrpělivostí neztrhal a nehleděl outkem neb rozvodem rozvázaní až do nepřátel obradování. By se ale tím káral chřečným v jedno brdo tkanými, jenž pojímajíc sobě rovně, proto se trhají, říkajíc: Oběs se, oddechneš, ožeň se, odpočineš. A kto praj do roka ženění neželé. Vstal, a že mu sluší hbitě všecko činiti, čehož se mu kolivěk zachce. A naliť je, byl pokrytě umřel, když ještě tělesenství živé na sobě cejtí. A protož lidem jest to na něm málo nezřetedlnějí a neodivnějí nežli na z mrtvých vstalém Lazarovi oněm židům hodování.

Když sme již tak se rozmluvivše až k zmínce o smrti přišli, sluší věděti, že jest i opravdové smrti manželům, mlče o neřádných, jenž na se i na děti smrti klatbou prosí, tak řádným mnohem nesnáz nežli svobodným bohomyslným čekati. Neb i ostati živu s dětmi po ženě jest siroba nad smrt těžší, i umříti prvé a ostaviti své děti v sirobě s ženou a nevěděti, jak se jim zvede po něm, jest smrt dvénásobní a na obě nedostatek jako buďto, že osnovy neb outku se nedostane, neb kterého jednoho přestane, vždy nedostatek slóve. Jakož my obě vdově to lépe víme, jenž nemohouc sobě rovně osnovy, totiž muže, aby s námi zajedno slíbil umříti, a ne prvé ani posléz, umínily sme se zase v klubka vdovství zdrželivého až do smrti svíjeti vědouc, že jako osiřelej otec s dětmi aneb máti sou jako sama osnova neb sám outek nedostatečný k odiní a k odchování dětí, že tak zase macechou otec nastavovaný aneb máti očímem nevolný oděv dětí osiřelých sou. Pakli oba manželé před smrtí dětí svých zemrou, jakž jen jako košile ukrácená švábská dětem nevolní budou. Pakli oba zemrou prvé, neb se jim nezrodí jako bezdětkům aneb potraceni budú jako nedochůčata, tedy manželé praví, manžel není než rufián chlípný jako oni synové boží, jenž sou nechtěli litovati a káti se, zpomínajíce dcer lidských, totiž duchovních, tělesných, krásných, i musil Pán se za ně káti a s bolestí skroušeného srdce a žalostivých očí povodeň slzí vyplakati tak zhojna, až jest i zemi jich hříchem zprzněnou, i hřích jich, i je hřešície z země do pekla od své tváři splákl potopou všeho světa za