krmě, než na živé a krvavé. Tak i ďábel, jemu přirovnaný, syrové, světské, vypasené na pastvách světských rozkoší hltá bez osolení i bez koření i bez vaření a upečení. Ale díš li: „Což pak oni nemoudří přísloví mají: sníť tě čert z rosola, poněvadž syrové jí?“ K tomuť řku, žeť v tom rozumu by pak: „I z koření,“ řekli, „sníť tě,“ že pravdu povědí. Ale tímto obyčejem že je kuchařské řemeslo volové a hovězí maso hrubé z rosola vařiti a péci neb z octa v odvářce, a tak je vlastní tučnost oka na polévce neb oštíralost od ohně ozdobuje. Ale mladé, měkké maso kuřecí, telecí prostředně šafrání, zvěřiny pak a ptactvo příliš koření vostrým černým kořením a zázvory pepří a zadušeninami smrad zadušují zvěřin lesních.

Takť staří a muži i ženy pracovití jako volové a hovědina v svých se navyklostí nešlechetných jíše vaří, v starém přísloví z rosola, totiž v sprostnosti roucha, voky tučného lakomství ozdobeni. A toť sou ti, jež čert z rosola sní, vytrhávaje hákem smrti z kotla světa tohoto, v němž se vaří péčí oustavní, jako synové Helí maso tučné z kotla Buohu z oust. Mladí pak rozkošnějí chováni bývají v oděvu i v pokrmích barevných jako Jozef, aby sladším pokrmem byli jako Jozef [v]text doplněný editorem barevné sukni připravený zvěři najlítější. Ale nejvíce ti na hradích, kteřížto pro vysokost skálé, jichžto hory sou outočiště, chováni bývají v rozkošech a v barevných krmích i v barevných šatech jako lesní tetřevi, neb páni svobodní sou a soběvolní a vládyky jako zvěř jelení, laní i ptáci nic nedělajíc, ale chudí chlapi jako domácí pracovitá hovada a volové – tak sou v svízeli, v nezvoli a v práci. Onino pak jako zvěřina – tak chtí oupravě v šatech barevných a v rozkošech jídla, protože víc smrdí hříchy jako zvěřina. Ale všechen ten smrad zadusí zevnitřním bohatstvím, rozkošnou stravou, rouchem barevným tak, že za dobré lidi odbudou. A když by toho nebylo a který ochudne neb která vládyka teda za chlapkyni a zlého zůstane, jako smrdutá zvěřina bez koření ven vyvržena bývá psuom aneb čeledi dána. A toť jest mínil svatý Pavel řka: Neurozenějším našim úduom hojnější čest vznášíme; totiž smrdutější zvěřinu víc kořeníme a hříšníci se víc rozkoší a barvami šperkují. A protož jako my víc na zvěřinu a víc se žedíme na ozdobnou