těžce k Buohu vyróstají a s nesnází. Ale večeře Páně roztučňuje přijímající se ve všelikém skutku dobrém. Tím pokrmem dáš li se podlé mé žádosti odkrmiti Pánu Buohu všemohúcímu za večeři, jíž si jeho ve mně, nehodném, nakrmila, poznáš, že jako mě jest nedostatečné děkování k přijímaní té večeře skutečné, že tak jest nezáslužná tvá večeře ku přirovnání odplaty této duchovní, by pak všechen movitý statek vynaložila na pokrmy Buohu v chudých. A protož musíš k dostatečnosti odplaty za tu svatosvatou večeři i se samu jemu, i své dítě v pokrm dáti v onom rozumu, jenž dí: Kto jí mě, i on živ bude pro mně. Totiž k mému pokrmu bude tejti a tučněti, péci i vařiti se, kořeniti i mastiti, aby ve mně obýval snědený, jako já živý snědený obývám v přijímajících se. Nebť on i tobě se syrový nedává, než na svatém kříži upečen žlučí, octem, yzopem, příkořiznami, kořením, nemilosrdenstvím tučněl, slinami maštěn, v záhradě vroucí vařen, až z něho šumoval anděl krvavý pot, vařen varem strachu nesmírného. Tak i ty, jestliže chceš jemu pokrmem býti i [s]text doplněný editorem svým dítětem, musíš se vařiti, péci pečujíc, kterak by se jemu líbila, musíš se mastiti láskú a kořeniti trpělivostí a pokorú a sladiti ochotností modlitebnou, musíš se soliti slejcháním slova buožího častejm. A dítě své též soliti musíš kázní, péci péčí, sladiti pěkným, povlovným utěšením a naučením, školou a latinou a mravy, a ne tou němčinou jako solí zmařenou, těžkou, soumarovou.

Budeš li tak se i dítě své strojiti, pokrmem ustuom buožím budeš. A nevyvrátíť tě z oust svých jako onoho nehorkého aniž studeného biskupa z oust v Zevení svatého Jana. Neb každá krmě zapařilá toliko krev a syrovost v sobě mající jest nezažila žaludku, tak i buožímu žaludku i ustům jeho jest nechutná krmě každý hříšník syrovostí krvavých hříchuov z sebe nevyškvařený skrze pokání svaté. A protož vyvrácen bude okušený jako žluč s octem, na kříži již okusiv, neráčil pozříti. A kterýchž sám nepozře a vypline, tenť sám nadto pokrmem nebude, než oni psům, navracujícím se k vejvratku, ďábluom budou pokrmem skvostným, jenž obchází, jako lev řeva, hledaje, koho by sežral syrového, hříšníka, neb lev nezsledí na vařené ani na kořenné a sladké