rukou pateny ani kalicha, jako ty mně sama krájevši a předkládavši mísy se nedala tknúti ani po pití sahati, ničímž tím mně neobmeškavši. Anižť hovoř v mysli tvé řkúci: „Poněvadž nazýváš ty poběhlce, ktož sou, byvše pod obojí způsobou, přistoupili k jedné neb ku pikhartuom, teď já, přestoupíc k obojí způsobě, s poběhlci bych neustavičnými přičtena byla.“ Ne tak, má paní Doroto, ne tak! Velikýť jest tu rozdíl. Neb poběhlec slóve ten, kdož od čeho odběhne, jakož jest hanba ženě od muže utéci neb stolícímu od chleba. Protož i nestydatí sedláci neradi od chleba, nechajíc ho na stole, leč s pohaněním běhají. Takť jest hanebná a mnohem hanebnější poběhlost od kalicha Páně aneb od obého pikhartuom odstoupení, vše poběhlost slóve. Ale od pikhartuov k pod obojí způsobou víře nebo od jedné k oběma přestoupení neslóve poběhlost, ale přiběhlost neb doběhlost celé svátosti a sytosti. Neb ktož přistoupí k kalichu Páně, všakť ten nepohna od první, těla Pána Ježíše, ale drže své tuhou věrou, přijme k tomu krev předrahou. Ale kdož by k jedné způsobě přistoupil, tenť jest odběhl od krve Páně, musí se jí odpřísahati ve mšale, musí zlořečiti, kacéřovati ji i se samého, že ji přijímal. Též ktož je k pikhartům přestoupí, musí haněti a kléti to obé dvé a opustiti. I ty, ktož přijímají, haněti, kléti, kacéřovati, modlářovati a je odřezovati od spasení a tak jako místo těla anebo krve Páně jedení a pití zuby utrhavými maso a krev Pána Ježíše jako hladožízniví jestřábi svrchu pravení.

Protož to věda, prosím tebe, nerozpakuj se přijíti té svrchu psané odplaty od Pána Buoha aniž se styď svému Zikmundovi vejsluhy z téhož stolu podati a čeládce své jako ondy s svého stolu. Nebť jest napsáno, že drahý Pán bratří, sestry i děti chce, aby společně vesměs byli oučastni těla a krve jeho drahé podlé proroctví v epištole k Židuom opáčeného: Po tomť pokrmu a nápoji z dětinství vyroste v věčný život. A spíš vyspěje, než by jej suchopárnou, tepilou, vyschlou, uzenou, k svrčku podobnou krmila němčinou, na níž jest sytosti jako na kobylce suché k snědku a ne víc. Tou budeš li ho krmiti, ztepiléť, zakrše a zamře v suchosti třpaslkové, neb víš, že Němci ne na sytých, toliko barevných obrazích se pasou a na lakomství. A vejš těžce