vyplňování. A jako Anna a Raguel, tak se vydělavatelé tvoji za to radovati budou a nasyceni budou. Ale jako je se anděl zdál jísti a nejedl, tak Pán Buoh sobě přičítá nakrmení chudého, avšak nejí sám toho, jako je psáno: Kdyžť budu lačněti, nepovímť, zdaž budu jísti maso a krev kozelčí píti. Dobře tehdy skrz Tobiáše chudoba a skrz Sáru zboží se znamenává, poněvadž jest pro nouzi po stříbro šel k Gabalovi, ale měla dosti, jen že je neměla komu se vdáti. Nechtěla se k pro libosti požívaní, ale k potřebě plodu toliko žíti. Tím znamenala, že nemá se dáti zboží ke zlému dlúho a k libostem žití než k potřebě toliko živnosti. Ale že je Anna túžila ztratiti syna řkúc: Kdyby byl ostal s námi, chudoba ta byla by nám za zboží. To jest, že drahá chudoba a že se bojí církev matka, by chudej nebyl zbožím udáven, totiž aby se v lakomce, v pyšného neobrátil, jako mniši a chudí a mnozí, jenž za bohatstvím chudobu vdali, pak s ní dou do pekla, a ne k Bohu Otci, zústanúc na něm jako koba na mrše. A protož kdyby jen anděl boží nebyl stráž a vuodce chudých i bohatých, v pekle by se octli a na hodech by osákli. Ale počítáť dny Buoh a církev svatá jako na ty vykouká na bohatství s chudobou, spojené jdou li zase. Že je pak Tobiáš s andělem šel před Sárou napřed a před ním psík malý, to jest, že jest chudoba říčnější a chtivější a hbitější i lehčejší i způsobnější do království nebeského než bohactví, jako pěší než těžší vuoz na cestu hbitější jest. Též v tom jest, že anděl chudoby střeže, ale bohatství pozanedbá z zadu. To jest, což dí čtení: Nižádný, ktož stahuje ruku k pluhu, způsoben jest k království božímu. Psík pak lahodě ocasem jest, že má to býti s ochotností, jako je psáno: Lepší jest ochotnost než dání. A protož s ochotností poďma spolu tak k milému Otci nebeskému, jenž mohl mě sám naděliti, k tobě pro nadělení poslal, ať by měl zač odplatu dáti.“

Bohactví: „A kterakž mám jíti, an mě mocí jako Sářini rodičové ještě do dvou nedělí zakleli, aby se ještě ve mně potěšili a pokratochvílili, potom mě chtíc propustiti.“

Chudoba: „Ba, darmoť jest dlíti, Pán dni počítá jako Tobiáš, a na víc li se mnú dní a spíš li býti počneš, vícť a spíš odplatí než tomu, ktož před smrtí na den, na rok neb na tejden rozdá zboží, a nadto než těm, ktož po smrti tepruv chudobě se oddadí.“