bohatí býti, upadají v usidlo ďáblovo jako vobecní, ktož ženy pro plod pojímají, v svazek manželský upadají. Ale obecní chudí zbožím mohou jiné zboží ploditi a dědičně kúpiti a sobě živnost ploditi, grošem groše, zlatým zlatý, bez hříchu i bez hamby. Nuže, jí li sebou dáš hnouti?“
Bohatství: „Kterakť se mám dáti? A ty mě chceš jako z práva vysúditi a míti. A kdyžť pokudžť se dám, tehdy neděkuješ, poněvadž jest blahoslavenější, ktož dá, než kto béře.“
Chudoba: „Ano medlé kaž sobě děkovati, však si mé vlastní. I žes pak naše, praví Páteř a učí nás, že si naše, když dí: Chléb, totiž živnost naší, daj nám dnes. A ktož z svého děkuje lidem? Leč z pochování. Zdaž nevíš, že mi Pán Kristus děkuje, dav mi království, sytost, veselé, se samého a blahoslavenství, řka: Blahoslavení chudí, totiž bópomozi, neb blaze, chudí, že ste ode mne vzeli blahoslavenství. A tímť navěští dává, že ten, ktož dává, má děkovati, že od něho vezme. Neb se nečte o apoštolech chudých, by mi děkovali z toho osmera blahoslavenství. A tím dokazuje býti dobré blahoslavenství, jenž z dobrořečením dává. Ale s reptáním a s omlúvaním dává se zboží a okříkaním na znamení toho, že si zlé, smutné, tesklivé, zlořečené. A protož jenž se s zlořečením dáváš, pročež odplaty děkováním žádáš? Leč chci já tobě pro ono písmo poděkovati, jenž dí: Dobrořečte těm, ktož vás zlořečí. Nevracujte zlořečenství za zlořečenství, ale zpět dobrořečíce. Neb sem já z toho Pánu Bohu dlužna děkovati, a ne tobě ani tě dávajícím. A řeči Pána mého křivdy nečiň, nebť on nepraví, byť byl blahoslavenější, ktož dává, než kto béře. Totiž ty než já, jináč by Marta blahoslavenější byla než Pán Kristus. Nebť Pán ví, že blahoslavenějí více dáti než vzíti, totiž že nadati má ten, ktož vyplacuje vzatek, jako Zacheus vzal víc, totiž to čtvero, co je koho oklamal. A též se rozomí, že blahoslavenějí chudému dáti nežli vzíti mu, neb ne toliko dráči chudiny sú neblahoslavení, ale sou vražedlníci, jako písmo praví: Ktož odjímá chléb s potem vydělaný chudému, jest bratr krve prolévajícího. A opět řku: Zdaž nebéře více, ktož béře děkování, nežli dává? Však děkování jemu více než všechno dání statku, jenž se děje jménem božím, totiž bóhdajž, dlouho zdráv byl, aby měl z čeho dávati, poněvadž není platu nad plat zdraví.“
Bohatství: „A pročež tehdy chudí
