naší, daj nám dnes. A ktož z svého děkuje lidem? Leč z pochování. Zdaž nevíš, že mi Pán Kristus děkuje, dav mi království, sytost, veselé, se samého a blahoslavenství, řka: Blahoslavení chudí, totiž bópomozi, neb blaze, chudí, že ste ode mne vzeli blahoslavenství. A tímť navěští dává, že ten, ktož dává, má děkovati, že od něho vezme. Neb se nečte o apoštolech chudých, by mi děkovali z toho osmera blahoslavenství. A tím dokazuje býti dobré blahoslavenství, jenž z dobrořečením dává. Ale s reptáním a s omlúvaním dává se zboží a okříkaním na znamení toho, že si zlé, smutné, tesklivé, zlořečené. A protož jenž se s zlořečením dáváš, pročež odplaty děkováním žádáš? Leč chci já tobě pro ono písmo poděkovati, jenž dí: Dobrořečte těm, ktož vás zlořečí. Nevracujte zlořečenství za zlořečenství, ale zpět dobrořečíce. Neb sem já z toho Pánu Bohu dlužna děkovati, a ne tobě ani tě dávajícím. A řeči Pána mého křivdy nečiň, nebť on nepraví, byť byl blahoslavenější, ktož dává, než kto béře. Totiž ty než já, jináč by Marta blahoslavenější byla než Pán Kristus. Nebť Pán ví, že blahoslavenějí více dáti než vzíti, totiž že nadati má ten, ktož vyplacuje vzatek, jako Zacheus vzal víc, totiž to čtvero, co je koho oklamal. A též se rozomí, že blahoslavenějí chudému dáti nežli vzíti mu, neb ne toliko dráči chudiny sú neblahoslavení, ale sou vražedlníci, jako písmo praví: Ktož odjímá chléb s potem vydělaný chudému, jest bratr krve prolévajícího. A opět řku: Zdaž nebéře více, ktož béře děkování, nežli dává? Však děkování jemu více než všechno dání statku, jenž se děje jménem božím, totiž bóhdajž, dlouho zdráv byl, aby měl z čeho dávati, poněvadž není platu nad plat zdraví.“

Bohatství: „A pročež tehdy chudí mne, hojnost majícím, říkají: Blaze vám, že máte dosti?“

Chudoba: „Toť jest krátké blahoslavenství, okamžení, jež tupí David řka: Blahoslavený sú nazvali lid, kterýž má voly tučné, stavení celé, dcery krásné a syny a nepláčí etc. Ale Pán ví, pak že je blahoslavený lid, jehožto jest Pán Buoh bohem. To taková řeč, jako by řekl: Blahoslavený, ktož je v Bohu bohatý. Ale běda bohatým, jenž v tě dějí, neb se jim praj stane všem jako onomu bohatému, jenž složil za mnohá léta dosti, že sou ďáblé vydřeli duši jeho. Nuže chceš liž mi tehdy slíbiti a se vdáti netoliko v zdraví, ale i v nemoci, v štěstí i v neštěstí, v urození i v chlapství,