zvlášť vědomě, leč by nevěděl jako muž na ženu. Pak li vezme co takového, má je preč tajně dáti od sebe a vrci, jako onen tak spravedlivý Jozef učiniti při své manželce podtají. Též chudoba cizoložná jest pokrytá chudoba, totiž činíc se chudým a nejsúc. To ty, Zboží, jestli že ne domněním, ale jistotně na mně shledáš to cizoložstvo, propusť mě a nečiň mi dobře. Než pro zlé, nejisté domnění mě neopouštěj, pro zlé soky, jenž druhdy chudé oškliví, jako i manžely kouzly rozvodí a vadí neb sočením, jakož jest psána hrůza na ty cizoložníky: Běda vám, mistři a zákoníci, pokrytci, jenž zžíráte vdovské domy na motlitbě dlouze, neb vdova chudší i s svým statkem jako zezhuli pěnice by vlezla v hrdlo takovému pokrytému chudému, a ještě syt nebude. Nos, co chceš, po zrnci, vždy ještě víc žádá jako zezhule v širokou tlamu a vdova div se nepřetrhne krmíc a noséci. V těch tehdy dvou příčinách sebe prázni budem, ne jináč, protož pověziž mi, slibuješ li mi na ty povahy.“

Bohatství: „Slubujiť já tobě, Chudobo, Bohatství, věrnost v zdraví i v nemoci etc., až dokud mne stává a tebe.“

Chudoba: „Já tobě též slibuji, spojiž nás tehdy štula milování a dajmež sobě ruce, skutkem se milujíc, amen.“

Chudoba: „Nu, již sme spolu a svoji, podiž se mnú, kamť já půjdu, a podiž, mlče tiše koutem, ať by tebe marná chlouba jako Erodes Erodiadesi, bratru, nevydřela, jako je psáno: Když činíš almužnu, netrub v troubu před sebou, ale neviz levice tvá, co činí pravice.“

Bohatství: „Však kradené nejsem, pročež bych se mělo leknovati a štítiti, an nevěstu s trubači, s bubny, s pištci, s vejskáním nesou, máme ji, her, máme, křičíc.“

Chudoba: „Pravdu pravíš, ale nevíš, co mluvíš. Zdaž nevidíš, že nevěstě jest hanba výskati, jen plakati a utkati se, pokořiti. Ale ženich a ktož ji nesou, ti vejští, tak ne též ktož dává, ale ktož bere, má hlásiti vzetí. Jako je napsáno: Chvaltež tě cizí, ale ne usta tvá. A opět jiné písmo dí: Vypravovati bude almužny jeho všechen zbor svatých.“

Bohatství: „Poněvadž nevěsty, což zapopadnou bez hříchu otci a mateři, přátelóm vezmou, takéť já tehdy mohu k tomu, což sem, ještě přijíti tajně přátelského bez hříchu.“

Chudoba: „Ne tak, ne tak! Pomníš li na Liu a na Ráchel, kteréž sú Lábanovi, otci, ukradly modly zlaté, stříbrné, protož Jákob byl by pro ně o hrdlo přišel, uhoněn sa jich ženich.“