ná[G4v]číslo strany rukopisupoj tento dával píti[dj]píti] pieti: štěrbák, vršky planého chmele, borák, volový jazyk, kořenie vlaského kopru, anýz v vodě vařil, scedě cukrem osladil a octem zakyselil. To aby pil, jemu uložil jest. Šestnáctého dne kasifistulicizojazyčný text vytaženú s reubarbarumcizojazyčný text a s agarikumcizojazyčný text dal přijieti k užívaní. Potom všemi potřebami k očerstvení, lékařstvím a najviece příhodnými pokrmy držal jeho. Na hlízu položil baňku velikú podlé svrchní zprávy. A pod hlízou na několikero miestech sprýštil i protrhl ty měchýře. A volejem liliovým pomazav, listu bzového na ta miesta kladl. Flastr na hlízu tento udělal: z vořechóv, z fíkuov, z rúty, kaviasu, z galbanumcizojazyčný text a z těsta, a tak při tom stál až do pátého dne. Potom tyto flastry dělal až do dvanáctého dne: slézový kořen vysokého slézu polního, fíky, liliové cibulky, kavias, medu přilože, s sádlem vepřovým to stlúkl a přikládal až k obměkčení hlízy. To znamenav, ihned protíti kázal, hnis vyčistil dobře. A vyčištěnú ránu zahojil flastry, mastí narosťující svrchnie.

Toto na péči sluší mieti, aby k pouštění krve tak snadně nepřistupoval, leč velmi pilným a vtipným rozeznáním podlé všelikého zpuosobu nemocného i vody jeho opatřenie. Voda byla-li by jako hovadie, s bělostí anebo s sinalostí, a k tomu mdloba mnohá, nech pouštění. Ten již púští duši, neb již jeho přirození tuchne nakažením. Protož kvapnosti své zdržuj a, co máš dělati, soudem rozmyslným konaj.

Toto sebránie pracné bylo z smysluov učených a múdrých lékařuov, jichžto jména i miesta položenie pro ukrácení nekladú se. Nebo prostým lidem, pro něžto najviece se psalo, to neužitečné jest. A učeným, jenž v jich knihách čtou ustavičně, známo jest. Složenie prachuov i lektvaří nákladných psáti zdržoval sem se, poněvadž viece pro chudé pracovalo se. A také, což viece v zkušení[dk]zkušení] zkuſſenie bylo, to se s ukrácením položilo. Také velmi nesnadné jest váhy věcí potřebných klásti. Neb