[490v]číslo strany rukopisu[a]označení sloupcevzkřiešenie, i otázali sú jeho L20,28 řkúce: „Mistře, Mojžieš napsal jest nám, když bratr něčí umřel by maje ženu a ten bez synóv byl by, aby pojal ji bratr jeho za ženu a vzbudil by siemě bratra svého. L20,29 Sedm pak bratróv bieše a první pojal jest ženu a umřel jest bez dětí. L20,30 A druhý pojal jest ji i ten umřel jest bez syna. L20,31 A třetí pojal jest ji, též i všech sedm, a neostavili sú sěmene a zemřeli sú. L20,32 Najposlé všech i žena umřela jest. L20,33 Protož u vzkřiešení čie z těch bude žena, nebo sedm mělo jest jich ji za ženu?“ L20,34 I vece jim Ježíš: „Synové světa tohoto pojímají se a vydávají sě k svatbám, L20,35 ale oni, kteříž hodni jměni budú v světě onom a u vzkřiešení z mrtvých, ani vydávati se budú, ani pojímati budú žen, L20,36 ani[222]ani] + enim lat., nemá var. viece zemřieti moci budú, nebo spolurovni anjelóm sú a synové sú boží, když byli by synové vzkřiešenie. L20,37 Ale že vstali by mrtví, i Mojžieš ukazuje podlé kře, jakož praví pána boha Abrahamova a boha Izákova a boha Jákobova. L20,38 Buoh pak nenie mrtvých, ale živých, nebo všickni živi sú jemu.“ L20,39 Odpověděvše pak někteří z mistróv, řekli sú[223]sú] + ei lat., nemá var.: „Mistře, dobře řekl si.“ L20,40 A viece nesmějiechu ničehož otázati jeho.

L20,41 Vece pak k nim: „Kterak pravie Krista synem Davidovým býti? L20,42 A on David die v Knize žalmóv: Řekl jest pán pánu mému: Sěď na pravici mé, L20,43 doniž nepoložím nepřátel tvých podnož noh tvých. L20,44 Protož David pánem jeho nazývá, a kterak syn jeho jest?“ L20,45 Slyšícieho pak všeho lidu, řekl jest učedlníkóm svým: L20,46 „Vystřiehajte se od mistróv, kteříž chtie choditi v školách a v rúše stkvostném[224]v školách a v rúše stkvostném] in stolis lat. a milují pozdravovánie na tržišti a prvnie stolice v sbořiech a prvnie seděnie na hodech, L20,47 kteříž sžerují domy vdovské, podobajíce dlúhú modlitbu, tiť vezmú potupenie většie.“

XXI.

L21,1 Vzezřev pak viděl jest, [b]označení sloupcekteříž metáchu dary své do pokladnice, bohaté. L21,2 Uzřel jest pak[225]pak] + et lat., nemá var. některakú vdovu chudičkú, púštějíci dva měděná šarty, L21,3 a řekl jest: „Jistě pravím vám, že vdova tato chudá viece nežli všickni vpustila jest. L21,4 Nebo všickni tito ze zbývajícieho jim vpustili sú v dary božie, tato pak z toho, jenž nedostáváše sě jie, všecko živenie své, kteréž měla jest, vpustila jest.“

L21,5 A některým řkúcím o chrámu, že kamením dobrým a dary okrášlen byl by, řekl jest: L21,6 „Toto, což vidíte, přijdúť dnové, v nichžto nebude ostaven kámen na kameni, kterýž nebyl by zkažen.“ L21,7 Otázali sú pak jeho řkúce: „Přikazateli, kdy toto bude a které znamenie, když býti počalo by?“ L21,8 Jenž vece: „Vizte, abyšte nebyli svedeni, nebo mnozí přijdú ve jméno mé řkúce, že já sem a čas přiblíži se, protož neroďte jíti po nich. L21,9 Když pak viděli byšte[226]viděli byšte] audieritis lat., videritis var. boje a svády, neroďte strachovati se, neboť musí toto najprvé býti, ale neještě ihned konec.“

L21,10 Tehda vece jim: „Vstaneť lid proti lidu a královstvie proti království L21,11 a země hnutie veliká budú po miestech a morové a hladové a hrózy z nebe a znamenie veliká budú.“

L21,12 „Ale před těmito všemi uvrhúť na vás ruce svoji a puditi budú, vydávajíce do sboróv a stráží, táhnúce k králóm a vladařóm pro jméno mé. L21,13 Přihodíť se pak vám na svědečstvie. L21,14 Protož položte v srdcích vašich nerozmyšlovati se, kterak odpoviedali byšte, L21,15 neboť já dám vám usta a múdrost, jiežto nebudú moci odolati a odmlúvati všickni protivníci vaši. L21,16 Zrazováni budete pak od rodičóv a bratróv a příbuzných a přátel a smrtí zamútie vás. L21,17 A budete v nenávisti všem lidem[227]lidem] navíc oproti lat., + hominibus var. pro jméno mé. L21,18 A vlas s hlavy vašie nezahyne. L21,19 V trpělivosti vašie vládnúti budete dušemi vašimi.“

L21,20 „Když pak uzřeli byšte obklíčen býti od zástupu