[493r]číslo strany rukopisu[a]označení sloupcebiešta, aby jeho nepoznali. L24,17 I vece k nim: „Které sú ty řeči, kteréž rozjímáte vespolek jdúce a jste smutni?“ L24,18 A odpověděv jeden, jemuž jméno Kleofas, vece jemu: „Ty sám pútníkem jsi v Jeruzalémě, a nepoznal si, co stalo se jest v něm tyto dni?“ L24,19 Kterýmž on vece: „Co?“ A řekli sú: „O Ježíšovi Nazaretském, jenž byl jest muž prorok mocný v skutku i v řeči před bohem i všemi lidmi. L24,20 A kterak vydali sú jeho najvyšší kněžie a kniežata naše v potupenie smrti a ukřižovali sú jeho, L24,21 my pak nadějiechme se, že by on vykúpiti měl Izrahele. A nynie nad to všecko třetí den jest dnes, když to stalo se jest. L24,22 Ale i ženy některé z našich přestrašily sú nás, kteréž před světlem byly sú u hrobu, L24,23 a nenalezše těla jeho, přišly sú, praviece se také viděnie anjelóv viděti, kteříž pravie jeho živa býti. L24,24 A odešli sú někteří z našich k hrobu a tak nalezli sú, jakožto ženy pověděly sú, ale jeho nenalezli sú.“ L24,25 A on vece k nim: „Ó blázniví a zpozdilí srdcem k věření ve všem, což mluvili sú proroci! L24,26 Však[261]Však] + haec lat., nemá var. musil jest trpěti Kristus a tak vjíti v slávu svú.“ L24,27 A počav od Mojžieše a všech prorokóv, vykládáše jim ve všech písmiech, kteráž o něm biechu. L24,28 A přiblížili sú se hrádku, k kterémuž jdiechu. A on se pořekl jest dále jíti. L24,29 A přinutili sú jeho řkúce: „Ostaň s námi, pane[262]pane] navíc oproti lat., neboť připožďuje se a skloněn jest již den.“ A šel jest s nimi. L24,30 A stalo se jest, když sědl bieše s nimi, vzal jest chléb a dobrořečil jest a lámal jest a podáváše jim. L24,31 A otevřele sta se oči jich a poznali sú jeho a on zmizel jest z očí jich. L24,32 A řekli sú vespolek: „Však srdce naše hořície bieše v nás, když mluvieše nám[263]nám] navíc oproti lat., + nobis var. na cestě a odvieráše nám písma.“ L24,33 A vstavše též hodiny, vešli sú do Jeruzaléma a nalezli sú shromažděných jedenádct i ty, kteříž s nimi biechu, L24,34 řkúce, že vstal jest pán jistě a ukázal se jest Šimonovi. L24,35 A oni vypravováchu, což dělo se bieše na cestě a kterak poznali sú jeho v lámaní chleba.

L24,36 Když pak toto mluviechu, Ježíš stál jest pro[b]označení sloupcestřed nich a řekl jest jim: „Pokoj vám, já sem, neroďte se báti!“ L24,37 Tehda zamútivše sě a zstrašivše se, mněli sú se ducha viděti. L24,38 I vece jim: „Co zamúceni ste a myšlenie vstupuje v srdce vaše? L24,39 Vizte ruce moji a nohy mé[264]mé] navíc oproti lat., + meos var., že já ten sem. Makajte a vizte, nebo duch těla a kostí nemá, jakož mě vidíte mieti.“ L24,40 A když to řekl bieše, ukázal jest jim ruce i nohy. L24,41 Ještě pak jich nevěřících a divících se pro radost, vece: „Máte li co tuto, jenž jedlo by se?“ L24,42 A oni dali sú jemu čest ryby pečené a plást strdi. L24,43 A když jedl bieše před nimi, vzem ostatky dal jest jim.

L24,44 I vece k nim: „Tatoť sú slova, kteráž mluvil sem vám, když ještě s vámi biech, že potřebie jest naplniti se všemu, což psáno jest v zákoně Mojžiešově a v písmiech[265]v písmiech] prophetis, et Psalmis lat. o mně.“ L24,45 Tehda otevřel jest jim smysl, aby rozuměli písmóm. L24,46 A vece k nim: „Neboť tak psáno jest a tak musieše trpěti Kristus a vstáti z mrtvých třetí den, L24,47 a kázáno býti ve jméno jeho pokánie a odpuštěnie hřiechóv ve všech národiech, počínajících se od Jeruzaléma. L24,48 Vy pak ste svědkové těchto. L24,49 A já posielám zaslíbenie otcě mého u vás, vy pak sěďte v městě, dokavadž oblečeni nebudete mocí z vysoka.“

L24,50 Vyvedl jest je pak ven do Betanie, a pozdvih rukú svú, dobrořečil jest jim. L24,51 A stalo se jest, když dobrořečil by jim, odšel jest od nich a nesen bieše do nebe. L24,52 A oni klaněvše se, vrátili sú se do Jeruzaléma s radostí velikú. L24,53 A biechu vždycky v chrámě, chváléce a dobrořečiece boha[266]boha] + Amen lat., nemá var..