[491r]číslo strany rukopisu[a]označení sloupceJeruzalém, tehda vězte, žeť přiblíží se[228]přiblíží se] appropinquavit lat., appropinquabit var. opuščenie jeho. L21,21 Tehda kteříž v Židovstvě sú, utecte na hory, a kteříž prostřed něho sú[229]sú] navíc oproti lat., + sunt var., ujděte, a kteříž v krajinách, nevcházejte do něho, L21,22 nebo dnové pomsty tito sú, aby naplnilo se všecko, což psáno jest. L21,23 Běda pak těhotným a krmícím v těch dnech, neboť bude dav veliký na zemi a hněv lidu tomuto. L21,24 A padnú v ustech meče a jati vedeni budú do všech pohanóv a Jeruzalém tlačen bude od pohanóv, doniž nenaplnili by se časové národóv.“

L21,25 „A budú znamenie na slunci a na měsieci a na hvězdách a na zemi[230]na zemi] in terris lat., in terra var. dav pohanóv pro slévanie zvuku mořského a stokóv, L21,26 vadnúcích lidí pro bázeň a čekánie, kteréž přijde všemu okršlku, nebo moci nebeské pohnú se. L21,27 A tehda uzřie syna člověka přicházejícieho v oblaku s mocí velikú a velebností.“

L21,28 „Těchto pak počínajících býti, popatřte a zdvihněte hlavy vaše[231]vaše] + quoniam appropinquat redemptio vestra lat. (homoiot.).“ L21,29 I pověděl jest jim podobenstvie: „Vizte fík tento[232]tento] navíc oproti lat. a všecky stromy: L21,30 Když vyvodie již z sebe ovoce, viete, že blízko jest léto. L21,31 Tak i vy, když viděli byšte toto býti, vězte, že blízko jest královstvie božie. L21,32 Jistě pravím vám, žeť nepomine pokolenie toto, doniž všecko nestalo by se. L21,33 Nebe i země pominú, slova pak má nepominú.“

L21,34 „Ostřiehajte pak vás, aby snad neobtiežila se srdcě vaše v obžerství a opilství a v péčiech tohoto života, a přišel by na vás brzky den ten, L21,35 jakožto osidlo pak přijde na všecky, kteříž sedie na tváři všie země. L21,36 Protož bděte, vešken čas modléce se, aby hodni jměni byli utéci všeho tohoto, což budúcie jest, a státi před synem člověka.“

L21,37 Bieše pak ve dnech uče v chrámě, ale v nocech vynda, bydléše na hoře, kteráž slove Olivová. L21,38 A vešken lid pospiecháše k němu přijíti[233]pospiecháše … přijíti] manicabat lat. do chrámu slyšeti jeho.

XXII.

L22,1 Přibližováše sě pak den sváteční přesnic, jenž slove přejitie. L22,2 A hledáchu kniežata [b]označení sloupcekněžská a mistři, kterak Ježíše zabili by, ale bojiechu se obce. L22,3 Všel jest pak diábel v Judu, kterýž slovieše Škariot, jeden ze dvanádcti. L22,4 I odšel jest a mluvil jest s kniežaty kněžskými a mistry, kterak jeho zradil by jim. L22,5 A radovali sú se a slíbili sú penieze jemu dáti. L22,6 A slíbil jest a hledáše přístupnosti, aby zradil jeho bez zástupóv.

L22,7 Přišel jest pak den přesnic, v kterémž potřebie bieše zabiti přejitie. L22,8 I poslal jest Petra a Jana řka: „Jdúce připravte nám přejitie, abychom jedli.“ L22,9 A oni řekli sú: „Kde chceš, ať připravíme?“ L22,10 I vece k nim: „Aj, vcházejících vás do města, postřetneť vás člověk některaký, čbán vody nesa. Následujtež jeho do domu, do kteréhož jde, L22,11 a diete otci čeledniemu domu: Die tobě mistr: Kde jest obecnice, kdež přejitie s učedlníky mými jedl bych? L22,12 A onť ukáže vám večeřadlo veliké, prostrané a tu připravte.“ L22,13 Jdúce pak nalezli sú, jakož řekl jest jim Ježíš[234]Ježíš] navíc oproti lat., + Iesus var., a připravili sú přejitie. L22,14 A když učiněna bieše hodina, sědl jest a dvanádct apoštolóv s ním. L22,15 I vece jim: „Žádostí žádal sem toto přejitie jiesti s vámi, prvé nežli trpěl bych. L22,16 Neboť pravím vám, že z tohoto nebudu jiesti jeho, doniž nenaplní sě v království božiem.“ L22,17 A vzem kalich, dieky činil jest a řekl jest: „Vezměte a rozdělte mezi vás. L22,18 Neboť pravím vám, že nebudu píti z plodu révu tohoto[235]tohoto] navíc oproti lat., + huius var., doniž nepřišlo by královstvie božie.“

L22,19 A vzem chléb, dieky činil jest a lámal jest a dal jest jim řka: „Totoť jest tělo mé, kteréž za vás zrazeno bude[236]zrazeno bude] datur lat., tradetur var., to čiňte na mé spolupamatovánie.“ L22,20 Též i kalich, když večeřel jest, řka: „Tento kalich jest nového svědečstvie v krvi mé, kteráž za vás vylita bude. L22,21 Ale však aj, ruka zrazujícieho mě se mnú jest na stole. L22,22 A jistě syn člověka podlé, jakož uloženo jest, jde, ale však běda člověku tomu, skrze kteréhožť zrazen bude.“ L22,23 A oni počeli sú tázati mezi sebú, kto byl by z nich, jenž to učiniti měl by.

L22,24 Stal se jest[237]jest] + autem lat. i svár mezi nimi, kto z nich viděl by se větší. L22,25 Řekl jest pak jim: „Králové pohanští