za[492v]číslo strany rukopisu[a]označení sloupcebita byla.

L23,33 A když přišli sú na miesto, jenž slove Lebné, tu ukřižovali jeho i lotry, jednoho na pravici a druhého na levici. L23,34 Ježíš pak vece: „Otče, odpusť jim, neboť nevědie, coť činie.“ Děléce pak rúcha jeho, púštěli sú los. L23,35 A stojieše lid čekaje. A posmieváchu se jemu kniežata s nimi řkúce: „Jiné spaseny činil jest, sě samého spasena učiň, ač tento jest Kristus, boží vyvolený!“ L23,36 Posmieváchu se pak jemu i rytieři, přistupujíce a octa podávajíce jemu L23,37 a řkúce[258]a řkúce] et dicentes lat., dicentes var.: „Ač ty jsi král židovský, spasena se učiň!“ L23,38 Bieše pak i nápis napsán nad ním čtenami řečskými a latinskými a židovskými: Tento jest král židovský. L23,39 Jeden pak z těch, kteříž visiechu, lotróv rúháše se jemu řka: „Ač ty jsi Kristus, spasena učiň tě samého i nás!“ L23,40 Odpověděv pak druhý, káráše jeho řka: „Ani ty bojíš se boha, že v témž potupení jsi? L23,41 A my zajisté spravedlivě, nebo hodné za skutky béřeme, ale tento nic zlého nečinil jest.“ L23,42 I vece k Ježíšovi: „Pomni na mě, pane, když přijdeš do královstvie tvého.“ L23,43 I vece jemu Ježíš: „Jistě pravím tobě, dnes budeš se mnú v ráji.“

L23,44 Bieše pak jakožto hodina šestá a tmy učiněny sú na všie zemi až do hodiny deváté. L23,45 A zatmilo se jest slunce a opona chrámová rozedřela sě jest napoly. L23,46 A zvolav Ježíš hlasem velikým, vece: „Otče, v ruce tvoji porúčiem duch mój.“ A to řek, vydechl jest. L23,47 Vida pak setník, co stalo se bieše, slavil jest boha řka: „Jistě tento člověk spravedlivý bieše.“ L23,48 A vešken zástup těch, kteříž spolu přídržiechu se k divadlu tomuto a vidiechu, což dějieše se, tepúce prsi své, vracováchu sě. L23,49 Stojiechu pak všickni známí jeho zdaleka a ženy, kteréž následovaly biechu jeho od Galilee, toto vidúce.

L23,50 A aj, muž jménem Jozef, kterýž bieše desátníkem, muž dobrý a spravedlivý, L23,51 ten nepřivolil bieše radě a skutkóm jich, od Arimatie, města židovského, jenž čekáše i on královstvie božieho, L23,52 ten přistúpil jest ku Pi[b]označení sloupcelátovi a prosil jest těla Ježíšova. L23,53 A složeného obinul jest v prostěradlo a položil jest jeho v hrobě vytesaném, v kterémž ještě nižádný položen nebieše. L23,54 A den bieše páteční a sobota prosvěcováše se. L23,55 Přišedše pak ženy, kteréž s ním přišly biechu z Galilee, viděly sú hrob, a kterak položeno bieše tělo jeho. L23,56 A navrátivše se, připravovaly sú vonnosti a masti a v sobotu zajisté mlčely sú podlé přikázanie.

XXIIII.

L24,1 První pak po sobotě velmi ráno přišly sú k hrobu, nesúce, kteréž připravily biechu, vonnosti, L24,2 a nalezly sú kámen odvalený od hrobu. L24,3 A všedše nenalezly sú těla pána Ježíše. L24,4 A stalo se jest, když na mysli užasly se biechu o tomto, aj, dva muže stála sta podlé nich v rúše stkvúciem. L24,5 Když pak báchu sě a skloňováchu se mnoho[259]skloňováchu se mnoho] declinarent vultum lat. na zemi, řekli sú k nim: „Co hledáte živého s mrtvými? L24,6 Nenieť tuto[260]tuto] + sed lat., vstalť jest. Rozpoměňte se, kterak mluvil jest k vám, když ještě v Galilei byl by, L24,7 řka, že musí syn člověka zrazen býti v ruce lidí hřiešných a ukřižován býti a třetí den vstáti.“ L24,8 I rozpomenuly sú se na slova jeho. L24,9 A vrátivše se od hrobu, zvěstovaly sú toto všecko těm jedenádcti a jiným všem. L24,10 Bieše pak Maria Magdalena a Johanna a Maria Jakubova a jiné, kteréž s nimi biechu, jenž praviechu k apoštolóm toto. L24,11 A zdála sú se před nimi jakožto bláznovstvie slova tato a nevěřiechu jim. L24,12 Petr pak vstav, běžal jest k hrobu a schýliv se uzřel jest prostěradla sama položena. A odšel jest, divě se s sebú, co stalo se bieše.

L24,13 A aj, dva z nich jdiešta toho dne do hrádku, kterýž bieše v dlúhosti honóv šedesát od Jeruzaléma, jménem Emaus. L24,14 A oni mluviechu vespolek o tom všem, což přihodilo se bieše. L24,15 A stalo se jest, když rozpráviechu a s sebú otazováchu se, a on Ježíš přiblíživ sě, jdieše s nimi, L24,16 oči pak jich držěně